29. 11. 2024
Neustálé pokusy o dosažení něčeho, co už není dosažitelné nebo relevantní, často vedou k frustraci, pocitu nedostatečnosti a úzkosti. Nebo jen k nasrání. Vzteku. Zoufalství. Asi vám nemusím vysvětlovat, že tento příšerný tlak může časem oslabit naši víru v sebe a pocit, že za něco jako člověk stojím. Psychologie dávno ví, že opuštění snů a cílů, které již ztratily své opodstatnění, prostě a jasně přináší úlevu a prostor pro duševní pohodu.
Protože nám, jak už jsme si řekli v minulém článku, umožňuje zaměřit se na cíle, které lépe odpovídají naší současné životní situaci. Naopak lpění na neuskutečnitelných cílech (protože si to přeje moje žena, můj muž, šéf, rodiče, kámoši…) mnohdy vede k úzkosti, frustraci a dalšímu podrývání sebeúcty. Výzkumy jasně ukazují, že ti z nás, kteří jsou schopni přestat nesmyslně usilovat o již dávno nedosažitelné cíle a umí přizpůsobit své ambice, dosahují vyšší úrovně duševní pohody a lépe čelí negativním vlivům světa.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné