Milgramův brutální experiment

Z etického hlediska velmi diskutabilní pokus, který provedl na začátku šedesátých let Stanley Milgram, zaznamenal mnohem větší ohlas než kalifornský vězeňský experiment nebo Humpreysova sociální studie, jež jsou z podobného soudku. Patrně také proto, že byl několikrát replikován se stejným výsledkem, a to i v případech, že účastníci celý scénář znali. Autor sám publikoval jak smysl, průběh a výsledky svého experimentu, tak shrnující přehled a stanovisko včetně kritických ohlasů a některých svých reakcí na ně.

K realizaci experimentu ho údajně motivovaly výpovědi Eichmanna a dalších válečných zločinců, kteří prohlašovali, že sami by se nikdy hromadného vraždění a dalších zločinů proti lidskosti nedopustili, ale protože k němu měli příkaz, museli prostě poslechnout.

Zaštítěn slavnou Yale University začal získávat dobrovolníky pro pokus zaměřený na paměť a učení. Když se dobrovolník dostavil, byl seznámen s přísně vyhlížejícím experimentátorem a též s přátelsky vyhlížejícím druhým dobrovolníkem. Experimentátor oběma vysvětlil, že v této fázi se pokus zaměřuje na vliv trestu na učení; jeden z účastníků bude trestající „učitel“ a druhý „žák“.

Losem pak bylo rozhodnuto, že dobrovolník, který se dostavil na inzerát, bude učitelem, zatímco druhý žákem. Ten byl zaveden do místnosti, kde byl připoután ke křeslu a na předloktí mu byly umístěny elektrody, zatímco učitel ve druhé, přepážkou oddělené, části místnosti byl posazen před generátor elektrických šoků.

Kdo nese odpovědnost?

Učitel dostal list s dvojicemi substantiv, z nichž přečetl žákovi první a ten měl na to odpovědět druhým. Pokud odpovídal správně, pokračovalo se dál, pokud se zmýlil, nebo neodpověděl, měl učitel za úkol dát mu postupně po 15 voltech stoupající elektrický šok od 15 V do 450 V. Učitel se domnívá, že skutečně uděluje elektrošoky, aparatura však není pod proudem a jeho žák je herec, který předstírá bolestivé reakce.

5. – 10. května 2020

Sebeuvědomění a vnitřní bdělost v praxi (seminář)

Pavel Špatenka

Když chce žák ukončit celý postup, experimentátor říká učiteli, že musí pokračovat dál. Na otázku učitele, kdo je odpovědný za možnou újmu, ujišťuje ho experimentátor, že on a jeho pracoviště. Žák naříká stále více a experimentátor říká: „Musíte pokračovat.“ A tak se 65 % „učitelů“ dopracovalo až k 450V šoku, přičemž žádný z celého souboru neprojevil přání experiment ukončit dříve, než při hodnotě 300 V.

Šokovali „žáka“, i když zmlknul v předstírané agonii. Tak Milgram prokázal, že nelidské a kruté zacházení s druhou osobou nemusí být podmíněno sadismem, ale pouhou poslušností. V Německu se při opakování pokusu našlo dokonce 85 % poslušných.

Mučený si za to může sám

Určitým překvapením bylo zjištění, že mnoho „učitelů“ prohlásilo, že jejich „žák“ si za své utrpení může sám: jednak se sám přihlásil do pokusu a souhlasil s ním a za druhé, neuměl svůj úkol a na zadání odpovídal nesprávně.
     
Přestože Milgram udělal okamžité narovnání spočívající v jasné informaci, že se „jednalo o hru a nikomu nebylo ublíženo“, přestože žádná z pokusných osob se necítila poškozena ani bezprostředně, ani při katamnéze po roce, a naopak to většina považovala za zajímavou zkušenost, setkal se experiment s ostrou kritikou.

Za prohřešek bylo označeno podvádění pokusných osob (součástí informovaného souhlasu má být plné seznámení s podmínkami a průběhem), jejich vystavení psychickému utrpení (velká část pokusných osob vykázala známky extrémního stresu až po křečové projevy) a přes vědecký přínos se jeví sporné, zda pro zúčastněné převážil zisk všechna rizika.

Předtočená audionahrávka reakcí „žáka“ při aplikaci šoku:

•  75 voltů – Au!!!
•  90 voltů – Au!!!   
• 105 voltů – Au!!! (hlasitěji)
• 120 voltů – Au!!! Hej, to opravdu bolí!
• 135 voltů – Ááúú!!!
• 150 voltů – Aúúú! Asistente! Už dost. Chci odtud pryč. Řekl jsem vám, že mám srdeční obtíže. Moje srdce se začíná ozývat. Pusťte mě odtud, prosím! Začínám mít srdeční obtíže! Odmítám pokračovat. Pusťte mě.
• 165 voltů – (křičí) Aúúú!!! Pusťte mě!
• 180 voltů – (křičí) Aúúú!!! Nemohu vydržet tu bolest. Pusťte mě odtud!
• 195 voltů – Aúú! Pusťte mě odtud. Pusťte mě odtud. Mám srdeční potíže. Pusťte mě! Nemáte právo mě zde držet! Pusťte mě! Pusťte mě odtud! Pusťte mě! Mám srdeční potíže! Pusťte mě! Pusťte mě!
• 210 voltů – Aúú! Asistente! Pusťte mě odtud! Už toho mám dost! Už nechci v tom pokusu pokračovat.
• 225 voltů – Aúúú!!!
• 240 voltů – Aúúú!!!
• 255 voltů – Aúúú!!! Nechte mě odejít.
• 270 voltů – (křičí, sténá) Pusťte mě odtud. Pusťte mě odtud. Pusťte mě odtud. Pusťte mě. Slyšíte?! Pusťte mě odtud.
• 285 voltů – křičí, sténá
• 300 voltů – (křičí, sténá) Absolutně odmítám odpovídat dál. Pusťte mě odtud. Nemůžete mě tu držet. Pusťte mě. Pusťte mě odtud.
• 315 voltů – (intenzivní křik, sténání) Řekl jsem, že odmítám odpovídat. Už nejedu v tomhle pokusu!
• 330 voltů – (intenzivní dlouhotrvající křik, sténání) Pusťte mě. Pusťte mě odtud. Mám srdeční obtíže. Pusťte mě, povídám! (hystericky)   Pusťte mě odtud. Pusťte m odtudě. Pusťte mě odtud. Nemáte právo mě tu držet. Pusťte mě. Pusťte mě. Pusťte mě. Pusťte mě. Pusťte mě. Pusťte mě odtud. Pusťte mě. Pusťte mě.
• 345 –  435 voltů – (ticho)
• 450 voltů – (ticho)
• 450 voltů – (ticho)
• 450 voltů – (ticho)
• Experimentátor ukončuje pokus po aplikaci tří šoků po 450 V.