Zeptali jsme se odborníků: Jak se projevuje/pozná, že partneři došli ve snaze o záchranu vztahu na konec svých sil? Dnes odpovídá psycholog a psychoterapeut Michal Petr:

Nevím, zda to jde říct obecně, ale říkám si, že o tom, zda vztah má nebo nemá ještě smysl, rozhodují buď partneři oba nebo jen jeden z nich. Zvenku se to někdy dá poznat těžko, protože nevidíme do hloubky jejich vztahové dynamiky.

Ze zkušenosti ale mohu říci, že je podstatné, kolik energie se jim chce investovat do společně stráveného času a kolik energie se jim z takového času vrací (mj. v podobě dobrého pocitu, radosti ze společnosti toho druhého).

Někdy přijdou lidé do párové terapie s tím, že chtějí na vztahu pracovat, ale když mluvíme o konkrétních krocích, které potřebují udělat, aby se jejich vztah obnovil a oživil, zaseknou se. Takže se vyplatí sledovat nejenom slova, ale především činy:

Zařídí si třeba pracovně vytížený pár hlídání pro děti a stráví spolu občas čas jen pro sebe, nebo budou hledat důvody, proč to nejde a jak ten druhý vlastně nechce?

Varovné signály

Mnohdy lidé vědí, co by bylo potřeba, ale nemají síly či chuť zmobilizovat se a udělat některé změny. Pokud jde o změny nutné k záchraně vztahu, je to také signál, že vztah sám o sobě není dostatečnou motivací a je třeba hledat jinde.

Nebo že oba spoléhají na jakýsi zázrak, že se jim z nebe snese nějaké řešení a oni se přitom nebudou muset změnit. Nebo, ještě lépe, že změnu za ně udělá terapeut, když se na vztahy přece specializuje.

Dalším signálem může být, když si jeden z partnerů dlouhodobě vytváří fantazie o tom, že s partnerem není, a cítí při tom úlevu. Nemluvím o potřebě si od sebe krátkodobě odpočinout, ale o trendu v řádu měsíců až let. Je to vlastně takový opak zamilování, kdy s druhým chci trávit co nejvíc času: zde si přeji být co nejdále od něj.

Důležitým aspektem je i vzájemná sexualita a přitažlivost. Často se lidí ptám, jestli si ještě voní, protože když se nemohou ani cítit (doslova), bývá to signálem, že se vztah přežil.

Kdybych to měl zjednodušit a shrnout, jde primárně o ochotu investovat do vztahu a o konkrétní kroky. Pokud tato snaha a práce nevede k pozitivní změně, je třeba to přijmout, nebo se rozejít.

Protože někdy se můžeme snažit o sto šest, ale život nás stejně nasměřuje tam, kde bychom si ani nepředstavovali, že můžeme být.

A někdy k tomu opravdu potřebujeme dojít až na samou hranici našich možností.

Rozhovor s autorem článku Michalem Petrem: 10 000 hodin psychoterapie