Možná znáte člověka, který umí vše – od vaření po pilotování letadla, od skvělého zpěvu po vynikající vědecké výsledky. Alespoň si to o sobě myslí. Když něco dělá, nepotřebuje pomoc. To je v pořádku, pokud situaci zvládá. Ale i když všichni vidí, že tomu tak není, on pomoc stejně nepotřebuje. Narcis.

Starověký příběh vypráví, že byl jednou jeden chlapec, Narcissius, který se sám sobě tak líbil, že se neustále díval do jezírka jako do zrcadla. Obdivoval vlastní krásu a jednou, protože se chtěl vidět ještě lépe, se nahnul nad hladinu až přespříliš, spadl do vody a utopil se.

V pověsti je do sebe zamilovaný. Ve skutečnosti jsou jeho pocity vůči sobě samému podstatně složitější. Jednoduše řečeno: je osamělý. Nikdy jiný nebyl a bez pomoci ani obvykle jiný být neumí. Jenomže pomoc odmítá. To je jeho tragédie.

Nesnese kritiku. Buď ji přehlédne, nebo zaútočí. Enormně ho zraňuje a neví co si s ní počít.

Při hlubším prostudování to ani není nic podivného. Narcismus (odborně narcistická porucha osobnosti) patří, stejně jako hysterie, k raným vývojovým poruchám osobnosti. Tedy k těm, jejichž základ se vytváří v období útlého dětství, pokud je situace dítěte a průběh jeho vývoje nějakým způsoben nestandardní. Narcis má pocit, že nepotřebuje pomoc, protože mu nebyla věnována dostatečná péče a vědomě si tak vytvořil obranu před světem. Má se za soběstačného, protože už v dětské postýlce soběstačný být musel.

Jistě, každé dítě zažíva nenaplnění svého egoismu, když matka třeba spí nebo má něco jiné na práci. Tak se všichni učíme vypořádat se se strádáním. Je‑li však matka necitlivá, jedná mechanicky nebo dělá všechno za dítě, vytváří tak v dítěti dojem, že je se svými myšlenkami osamělé. To ale obvykle narcis nevidí. Vidí jenom své odsouzení k soběstačnosti.

Samota mezi lidmi

Největší problém, který narcističtí lidé mají, je neschopnost navázat vztah. Typický narcis je uzavřen citům. Znal jsem kdysi člověka, který měl veliké sny. Neustále si představoval sebe sama jako soběstačného, cílevědomého a jako takový se snažil ukazovat navenek, ve společnosti.

To je pěkné, mít sny tak nějak patří k člověku a pohání nás vpřed. Problém je, že nikdy nic kloudného nevykonal. Neustále ztroskotával nejen v práci, ale rovněž v tom, čemu narcističtí lidé přikládají snad až neřiměřený význam: ve vztazích. Ani jeden jeho vztah netrval déle než pár krátkých měsíců.

Tito lidé se do vztahu hrnou nebo se mu až přespříliš brání. V tom prvním případě se brání také, ovšem až ve chvíli, kdy už je vztah skutečností.

Proč je tomu tak? Protože se cítil být ohrožen. Drsně řečeno, když byl dítě a chtěl pít, nebylo mu dopřáno. Naučil se schématu, ve kterém je vztah cílem, bohužel však nikdy nenaplněným. Tito lidé se do vztahu hrnou nebo se mu až přespříliš brání. V tom prvním případě se brání také, ovšem až ve chvíli, kdy už je vztah skutečností.

Nezřídka mají tihle muži (v menším množství také ženy) potřebu neustále svádět nové a nové protějšky. Když se ale pouto zdá být silnějším, utíkají pryč. Bojí se závazku. Mají strach ze zklamání.

Když už jednou do vztahu jdou, stávají se na partnerovi závislými, milují ho podmínečně. Milují proto, že potřebují partnera, a nenechají se milovat, protože myšlenku, že by mohli být milování, ze zkušenosti vyhodnocují jako lživou. Podobnou problematiku odhalil kupříkladu Irvin Yalom v knížce o velkém mysliteli Když Nietzsche plakal.

Tento román ukazuje sevřenost lidí postižených narcismem –  navzdory velkým duševním výkonům Nietzsche neměl uspokojující vztah, neustále se bránil jakékoli pomoci a měl velikášské představy o sobě samém. To samozřejmě nijak neznehodnocuje Nietzscheovu genialitu. Jenom ukazuje jeho veliké utrpení.

Znáte se s narcisem?

Typický narcis je rozpoznatelný jen těžce třeba i proto, že se dokáže dobře skrývat. Některé charakteristky jsou však pozornému divákovi k dispozici:

• Nesnese kritiku. Buď ji přehlédne, nebo zaútočí. Enormně ho zraňuje a neví co si s ní počít. Neustále chce zůstavat ve svém konstruktu grandiózního ega, i když třeba vnitřně trpí méněcenností.
• Přehání a ukazuje svá „paví pera“. Nic proti zdravému sebevědomí, když člověk dosáhne úspěchu, může se o něj podělit, třeba se i pochlubit. Narcistický člověk však téměr nic jiného nedělá. Vidí se na pódiu, pod kterým jsou ostatní lidé: svědkové jeho úspěchu a obdivovatelé. Těmto fantaziím dokáže věnovat i několik hodin denně.
• Mnoho z toho, co dělá, dělá pro uznání. I když posluchače téma nezajímá. Jako třeba jeden muž, který se mi dlouhou dobu chlubil tím, jak opravil který elektrospotřebič nebo co naprogramoval. Bohužel nedisponuji takovými informacemi, tudíž nešlo o dialog. Byl jsem tehdy jenom publikum.
• Vnitřně se neustále porovnává s jinými. Závist a zlost na jiné jsou klasickým symptomem. Často je to paradoxní vzhledem k jeho tendenci všem okolo vyhovět. I když jim třeba závidí, snaží se vyhovět, protože si myslí, že takto si získá jejich lásku.
• Touží po ideálním vztahu, zároveň se ho však obává a bývá někdy až necitlivý. Neumí si připustit city. V moderní kultuře je ukázkou narcisticky zraněného muže postava Barneyho v americké sitcomu How I Met Your Mother (Jak jsem poznal vaši matku).

Narcismus je v lecčems podobný hysterické poruše osobnosti. Obě tyto rané vývojové poruchy osobnosti jsou emoční reakcí na výchovu v útlém dětství, naučeným a hluboce zažitým vzorcem chování. Rozdílné jsou však jejich reakce.

Zatímco hysterik se hojně a výrazně projevuje navenek, narcis, pokud se zrovna nechválí, má ve zvyku stahovat se do ústraní, aby se náhodou nějak „neprovinil“. Dobře si totiž uvědomuje, že špatně rozumí citům jiných lidí nebo neodhaduje společenskou situaci, což hysterik (přemrštěně, ale přece jen) umí.

Poměrně běžným jevem je partnerství narcise s hysterkou, kdy on je navenek tichý, uzavřený, nesmírně kritický a pedantský a ona je společenská, emočně nestabilní až excentrická. Docela dobře se tak doplňují a nacházejí u druhého projevy právě těch stránek, které každý z nich ve svém nitru neumí najít, protože kdysi dávno mu to bylo zakázáno.

Bylo by velikou chybou domnívat se, že narcis je člověk, který jde přes mrtvoly za úspěchem. Úspěch si s láskou snadno zaměňuje. Pouze za úspěch býval totiž odměněn pocitem, že je milován. Ve skutečnosti jde za láskou. A i když má problém ji projevit, můžeme ho aspoň občas potěšit. Třeba jen smskou bez důvodu. Tito lidé potřebují být milovaní… jen proto, že jsou. Tak jako všichni ostatní.