Žít v souladu se svými hodnotami zní jako klišé. Někteří jsme si v minulosti třeba i sepisovali, jak je pro nás důležitá rodina, práce, zdraví… Možná jsme si ale neuvědomili, že spíše než o hodnoty se jedná o naše životní priority – oblasti, které považujeme za důležité, chceme do nich investovat náš čas a energii. Místo toho, abychom byli v souladu sami se sebou, se potom spíše podřizujeme představě, jak by náš život měl vypadat. Nejednáme tak, jak doopravdy chceme. Zkusme se tedy na chvíli zastavit a zamyslet nad tím, na čem nám v životě záleží.

Psychoterapeutický přístup Acceptance and Commitment Therapy (Terapie přijetí a závazku) nabízí ještě i jiný pohled. Na hodnoty totiž nahlíží spíše jako na způsob, jakým v životě chceme jednat trvale – to znamená dnes, zítra, ale i za deset let. Jeho zakladatel Russ Harris, jehož myšlenkami se zde inspiruji, nás vybízí, abychom přemýšleli, jakým člověkem se toužíme stát, jaké své silné stránky a dobré vlastnosti si přejeme rozvíjet.

Zve nás k tomu, abychom si nevystačili s málem, ale vydali se objevovat ty nejhlubší touhy našeho srdce a prožívali tak náš život jako smysluplný. Hodnoty nám totiž také pomáhají obnovovat motivaci pro to, co děláme, a posilují nás, abychom se nevzdávali navzdory překážkám. Hodnoty jsou v tomto pojetí jakýmsi majákem, který nám svítí na naší plavbě životem – ať plujeme kamkoliv, maják nám ukazuje ten správný směr.

Životní perspektiva

Uvědomovat si hodnoty, které jsou právě ty naše, nemusí být vždy jednoduché. Někdy je totiž zaměňujeme s našimi cíli. Jenže zatímco cíl je něco, čeho můžeme dosáhnout v budoucnosti, hodnoty jsou již přítomné tady a teď, v každém okamžiku a bez ohledu na to, jestli se nám cíle nakonec podaří dosáhnout. Určitě vnímáme rozdíl mezi těmito situacemi:

• Uběhnout desetikilometrový závod (cíl) a vytrvale (hodnota) se na závod připravovat.
• Odevzdat úkol (cíl) a plnit úkol pečlivě (hodnota).
• Stát se rodičem (cíl) a být pečujícím rodičem (hodnota).

Russ Harris popisuje, jakým způsobem můžeme naše hodnoty objevit: Zkuste si představit oslavu svých 80. narozenin, na kterou jste si pozvali své blízké. V jednu chvíli se dva z nich rozhodnou mít proslov. Hovoří o tom, co pro ně znamenáte. Popisují, jakou roli máte v jejich životě. Nemluví ani tak o tom, co jste všechno dokázali, ale mnohem více se zaměřují na to, jakým jste člověkem. Vyzdvihují vaše přednosti. Povídají o tom, jak se ke druhým chováte. Co byste si přáli, aby o vás pověděli?

Pokud se podíváme blíže, co se za sdělením našich blízkých ukrývá, objevíme hodnoty, které jsou pro nás důležité. Pro někoho to bude to, aby se s ním druzí cítili v bezpečí. Další chce ve svém životě jednat čestně, jiný zase autenticky. Mezi hodnotami se může ale objevit třeba i smysl pro humor, schopnost žít v přítomném okamžiku, pracovitost nebo odvaha. Stejně tak to může být flexibilita, štědrost, tvořivost, vytrvalost nebo soucit.

Uvedené příklady se snaží poukázat na skutečnost, že jde spíše o náš přístup ke druhým, k práci či k sobě než o orientaci na naše životní úspěchy a zdolané cíle. Nejedná se o podávání stále lepších výkonů, ale především o naše životní nastavení.

Vyjít z místa, kde jsme

Když teď od našich úvah o hodnotách trochu poodstoupíme, můžeme si položit ještě další otázku: A jak moc se mi daří být takovým člověkem už teď? V něčem se ten náš ideál s realitou bude protínat, ale pravděpodobně také narazíme i na to, co bychom chtěli jinak:

• „Přál bych si být svými blízkými vnímán jako vlídný, ale místo toho jsem doma po návratu z práce tolik unavený, že jsem nevrlý a netrpělivý.“
• „Chtěla bych být podporující, ale přitom mám tendenci spíše prosazovat své zájmy.“

Co s tím? Pro začátek úplně stačí, když si vybereme oblast, ve které bychom chtěli začít jednat jinak – ať už je to rodina, naši přátelé, práce nebo způsob trávení volného času. Co začneme odteď dělat jinak? Jak se to promítne do našeho jednání?

Při svých úvahách se snažme být co nejvíce konkrétní. Čím jasnější budeme mít představu o tom, jak bude náš život vypadat, když budeme o danou hodnotu usilovat, tím větší šanci máme, že se tato představa stane reálnou. Vyzkoušejme si to na příkladu. Co budu dělat, když budu chtít být ve svém životě odpovědnějším? Podle čeho to poznám?

Mé projevy odpovědnosti v práci mohou vypadat například takto: Udělám si seznam úkolů a budu je plnit ne podle toho, jakou mám zrovna náladu, ale podle toho, jakou mají prioritu. Začnu chodit na pracovní schůzky včas. Hned po příchodu do práce odepíšu na všechny e‑maily. V oblasti zdraví se to projeví třeba tím, že se objednám na všechny preventivní prohlídky, přihlásím se do nějakého skupinového sportu, denně sním alespoň jeden kus ovoce.

Pocity nás vedou

Někdy ale netušíme, kým bychom se chtěli stát, nebo je pro nás příliš abstraktní představit si sami sebe ve vzdálené budoucnosti. Pak můžeme naše hodnoty objevovat jiným způsobem. Každý den si najdeme alespoň 5–10 minut, kdy si v  mysli postupně projdeme události uplynulého dne a pokusíme se vybavit si:

• Chvíle, ve kterých jsme se cítili „plní života“, energie a elánu.
• Situace, kdy jsme si řekli: „Teď jsem sám sebou, sama sebou.“
• Momenty, které jsme vnímali jako dávající našemu životu smysl.
• Okamžiky prostoupené radostí z toho, jak jsme se zachovali k druhým.

Tyto „stopy“ hodnot si můžeme klidně zapisovat už v průběhu dne. Možná budeme překvapeni, že je spatříme v maličkostech, v tom, co považujeme za všední a doteď to unikalo naší pozornosti.

Třeba jsme cítili radost během popíjení šálku dobré kávy a uvědomili si díky tomu, jak nás těší i jen prosté vychutnávání „bytí“ v přítomném okamžiku. Nebo zjistíme, že práce je pro nás více naplňující ve chvílích, kdy do ní máme možnost zapojit naši tvořivost či jsme si díky ní připadali užiteční.

Pokud se budeme tímto způsobem zastavovat opakovaně, postupně se naučíme slyšet pomyslnou melodii našeho srdce. Nenechme ji přehlušit ruchem okolí. Dovolme si nechat naše srdce znít.