Partnerka mi nadiktovala nákupní seznam. Jako obvykle jsem si jen hrdě zopakoval položky v  paměti a nic si nezapsal.

„Vezmi taky trvanlivé mléko, vajíčka, tři jogurty, žiletky, banány, chleba, kečup, pepř. A ještě mě napadlo,“ dodala po chvíli, právě když jsem už otevíral dveře, „zastav se, prosím, v drogerii a kup kapesníky a toaletní papír. Pamatuješ si to?“

„Jasně,“ odpověděl jsem sebevědomě. Ale cestou do obchodu jsem se už jen zmateně přehraboval ve vlastních rozházených vzpomínkách. Místo jednotlivých položek seznamu jsem našel spíš gulášový dort, který pekli pejsek a kočička v pohádce Josefa Čapka.

Propojení

Co je při nákupu komické ovšem dostává mnohem tragičtější rozměr v práci nebo ve škole. Paměť (a zvláště ta moje) totiž vůbec není tak neprůstřelná, jak by se nám v lepších chvílích mohlo zdát. Ve skutečnosti jsme jen málokdy schopni zapamatovat si najednou víc než sedm položek (což je přibližná kapacita krátkodobé paměti identifikovaná Georgem A. Millerem).

Frustraci z podobných limitů našeho lidského softwaru může zmírnit pocit, že lidé s podobnými omezeními bojují odjakživa. Máme proto na své straně několik významných historických kamarádů a mnemotechnik, kterými nás vyzbrojili tak, abychom byli schopni podobné překážky překonat. Tyhle postupy nám také mohou opět trochu poodkrýt tajemství principu, na jakém funguje naše mysl.

Psychologové si účinnost této metody vysvětlují využitím trojrozměrného prostředí, ve kterém je lidem odjakživa přirozené se pohybovat.

Většina z nich funguje na základě propojování různých oblastí naší zkušenosti. Čím pevněji zasadím podněty do celkového kontextu svého života, čím emocionálněji je propojím s pro mne důležitými osobami a místy, čím silněji jsou spojeny s tím, co již v paměti mám, tím jsou nově vytvořené vzpomínky pro mé vědomí důležitější a trvalejší.

Na tomto principu je založená i metoda, která mi už v mnoha situacích pomohla obelstít lenošnou paměť: propojování položek s místy.

Psychologové si účinnost této metody vysvětlují využitím trojrozměrného prostředí, ve kterém je lidem odjakživa přirozené se pohybovat. Díky tomu velmi dobře umíme v trojrozměrných souvislostech i přemýšlet (Smith, Glenberg, Bjork, 1978).

Pozadí a obrazy

Technika – poprvé zmíněná v anonymním řeckém spise Ad Herenium – spočívá v ukládání předmětů symbolizujících věci, které si chceme zapamatovat, do důvěrně známého prostředí. Základními pojmy, které se ve spise vyskytují, jsou

Darujte předplatné

Koupit

• pozadí – tvořené naší představou určitého místa
• obrazy – předměty symbolizující položky, které na zvolené pozadí umisťujeme

Pro pochopení principu metody je užitečná metafora popsaného papíru: „Protože pozadí je velmi podobné papíru a obrazy zase písmenům, seřazení těchto obrazů připomíná text a proces vybavování zase čtení,“ říká nám starověký autor po staletí.

Cesta domů

Jak tedy na to? Známý iluzionista a autor populárních televizních show Derren Brown ve své knize Magie a manipulace mysli doporučuje začátečníkům začít s nějakým dobře známým místem, například cestou domů.

• vybavte si v duchu cestu k vašemu domovu, dovnitř a popořadě jednotlivými místnostmi
• zavřete oči a zkuste si tuto trasu projít
• všímejte si jednotlivých detailů a míst, která zaujmou vaši pozornost

Máte? Na tohle pozadí teď zapíšeme položky například ze seznamu, který jsem zmínil v úvodu článku. Využijte vlastní fantazii. Představte si předměty, které symbolizují jednotlivé věci pro zapamatování (vejce, mléko, atd.), a uložte je na vybraná místa.

Pamatujte přitom na dvě hlavní zásady:

1. Obraz má být neobvyklý – dobře si pamatujeme neobvyklé, neskutečné nebo komické situace (místo obyčejné krabice mléka například tancující krabice mléka mávající rukama).
2. Obraz má být zřetelný – musí to být něco, co na první pohled uvidíte (místo malého vajíčka vejce ve velikosti člověka).

Pokud se vám podaří uložit na cestu domů všechny věci, které si chcete zapamatovat, zkuste se prostorem několikrát projít a zjistit, jestli si dobře pamatujete návaznost a pořadí jednotlivých míst. Vzpomínky se tak upevní a uloží do paměti tak, že je těžké je zapomenout.

Ve své dokonalé formě nabývá tato technika až podobu paměťových paláců a může nám pomoci velmi efektivně si vybavit obrovské množství informací.

Pro trénink je dobré začít například nákupními seznamy a postupem času náročnost stupňovat, začít rozšiřovat počet uložených míst (lednice, poličky), zvětšovat i samotné prostory.

Ve své dokonalé formě nabývá tato technika až podobu paměťových paláců a může nám pomoci velmi efektivně si vybavit obrovské množství informací. V této nebo podobných variacích ji využívá většina současných mnemotechniků.

My méně ambiciózní ji můžeme využít například pro obohacení slovní zásoby v cizím jazyce (kde se mi metoda velmi dobře osvědčila), při zkouškách na vysoké škole nebo jednoduše k ohromování svých známých.

Zkuste to! Zajímavým vedlejším efektem je sebepoznávající charakter metody, protože koneckonců pozadí, objekty i ulice, po které se procházíme, to všechno jsme my…

Doporučená literatura:

• Brown, D. (2007). Magie a manipulace mysli. Argo.
• Smith, S.M., Glenberg, A.M., Bjork, R.A. (1978). Environmental context and human memory. Memory & Cognition.
• Rhetorica Ad Herenium