Poradna
Když jsme psychicky na dně, máme tendenci považovat za příčinu něco, co je vlastně až …
Nesnášela jsem, když se můj táta takhle choval. A teď to sama dělám.
Jsem nevěrný. Zatím mi všechno procházelo. Teď se ale něco změnilo.
Hledám naplnění u jiných mužů, pokaždé se ale ozve strach z opuštění.
Podle partnerky jsem povýšený, mluvím s ní jako s blbcem. Jak jí můžu dodat sebevědomí?
Jeho dětství bylo náročné, nechovala jsem se vždycky hezky. Co s tím teď můžu dělat?
Porod dcery skončil císařským řezem a já cítím, že jsem selhala jako žena.
Už se pokusil o sebevraždu. Bojím se, co s ním udělá zpráva o našem rozvodu.
Nemáme už s mužem nic společného, často se hádáme. Má takový vztah ještě šanci?
Dcera je unavená, plačtivá, přestává komunikovat. Může jít o depresi? Já i manžel s ní …
Někdy se i z podivného, rozpačitého začátku vyvine překvapivě kvalitní vztah.
Nenašli jste odpověď na svůj problém?
Pokud máte aktivní předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.