Sociální normy jsou nejasně definované, poměrně přátelské a provázané s naším společenským životem. Co se stane, když do těchto vztahů začneme míchat peníze?

Mnohé školky mají problém s rodiči, kteří přicházejí vyzvednout své dítě pozdě. V jedné  izraelské školce vyzkoušeli zajímavý experiment (Gneezy, Rustichiny, 2000): zavedli poplatek za pozdní vyzvednutí dítěte. Poplatek měl být jakýmsi trestem pro rodiče za jejich zpoždění. Následně byl sledován počet a vývoj pozdních vyzvednutí. Co myslíte, jak to dopadlo?

Rodiče si situaci vysvětlili úplně jinak, než bylo původní očekávání vychovatelů a výzkumníků, a jejich zpoždění ještě výrazně narostlo. Když přišli pro své dítě pozdě v dobách, kdy ještě nemuseli platit, cítili vůči vychovatelům vinu a snažili se svou chybu v budoucnu napravit. Jakmile však byl zaveden finanční mechanismus, pocit viny zmizel. Mohli se vykoupit.

Rodiče i poté, co poplatky zrušili, chodili ještě později než dosud a ke starým zvykům se vraceli jen velmi pomalu.

Profesor psychologie na Duke University Dan Ariely v knize Předvídatelně iracionální má pro toto chování ještě přiléhavější vysvětlení. Zatímco před experimentem platil mezi rodiči a školkou sociální kontrakt, po zavedení poplatku to byl kontrakt ekonomický, tržní.

Sociální a tržní normy

„Žijeme paralelně ve dvou odlišných světech – ve světě, kde platí sociální normy, a ve světě, kde platí normy tržní,“ píše Ariely. Sociální normy jsou přátelské, poměrně nejasně definované a jsou hluboce navázané na náš společenský život. Je to svět rodiny, kamarádů, blízkých. Mezi projevy sociálních norem patří

• nepřehledná pravidla,
• společenskost, týmová práce,
• zaměření na vztahy;
• není vyžadována okamžitá návratnost.

Tržní normy jsou naopak velmi jasné a přehledné. Vládne v nich pořádek: něco za něco. Pokud vstupujeme do světa tržních norem, vstupujeme do jasně definovaného, soutěživého, individuálního světa.

Tam, kde si chceme udržet jasné hranice a přehledná pravidla, není nejlepší nápad být kamarádský a apelovat na vztahy.

Svět trhu se projevuje mimo jiné

• jasnými pravidly,
• očekáváním návratnosti,
• individualismem,
• zaměřením na zisk.

Každá z těchto dvou dimenzí má v určitých podmínkách své opodstatnění a logiku. Žijí vedle sebe ve zdánlivém míru a toleranci.

Problém podle Arielyho nastává tam, kde se srazí. Pokud by si stěhovák u vás doma lehl na gauč, otevřel by si pivo a kladl vám otázky o životě, pravděpodobně by byla překročena hranice. Pokud bych kamarádovi na narozeniny daroval tisíc korun, byla by tatáž čára překročena z druhé strany a po několika podobných situacích by se náš vztah oslabil.

Dar není závazek

To mi připomíná situaci, když jsem před nedávnem odcestoval na Slovensko a náhodou vzal s sebou i manželčiny klíče. Nemohla se dostat do bytu, a tak jsem potřeboval, aby nějaký cestující jedoucí opačným směrem klíče vzal a na stanici jí je předal.

Oslovil jsem jistého studenta, vysvětlil mu situaci, trochu jsme zavtipkovali a on mi přislíbil, že tuto službu pro mě udělá. Sociální kontrakt byl uzavřen. Měl jsem poděkovat a odejít, avšak ve slabé chvilce, nevěda, jak se mu odměnit, jsem otevřel peněženku a nabídl mu peníze.

Dar je hlavním znakem sociálních norem, zatímco peníze jsou nosnou zástavou tržního rozměru. Připomínkou peněz se okamžitě transportujeme do světa smluv, zisků, ztrát a návratnosti.

Situace se náhle změnila a on okamžitě ochladl. Peníze odmítl a náš rozhovor dále nepokračoval. Moje sociálně inteligentnější manželka danému pánovi pak na stanici přinesla láhev vína a neslušné chování napravila.

Proč byla chyba nabízet peníze? Dar je hlavním znakem sociálních norem, zatímco peníze jsou nosnou zástavou tržního rozměru. Připomínkou peněz se okamžitě transportujeme do světa smluv, zisků, ztrát a návratnosti.

Zásada nesměšovaní

Pokud byste si z tohoto krátkého zamyšlení měli něco vzít, je to právě zásada nesměšovaní. Tam, kde si chceme udržet jasné hranice a přehledná pravidla, není nejlepší nápad být kamarádský a apelovat na vztahy.

Na druhé straně svět, ve kterém si chceme udržovat vřelé vztahy založené na důvěře, nemíchejme se světem tržním. Jinak řečeno, není zrovna nejlepší nápad své partnerce vyčíslit, na co všechno jsem ji za poslední měsíc pozval, případně připomínat kamarádovi, kolik piv jsem mu za poslední rok zaplatil.

Jak ukázal mimo jiné experiment v izraelské školce, jsou to totiž právě sociální normy, které jsou slabší a spíše ustoupí. Rodiče i poté, co poplatky zrušili, chodili ještě později než dosud a ke starým zvykům se vraceli jen velmi pomalu.

Zdroje:
Ariely, Dan (2008), Predictably Irrational: The Hidden Forces That Shape Our Decisions, HarperCollins, pp. 304.
Gneezy, U., Rustichini, A. (2000). A Fine is a Price. Journal of Legal Studies, Vol. 29, No. 1.