Pro šťastnější nedělní večer

Nemám ráda neděli večer. Přesněji řečeno: nemám ráda atmosféru, která v naší rodině zavládne ve chvíli, kdy se soukáme z auta po návratu z dovolené nebo z víkendového výletu.

Rozespalé děti kňourají v autosedačkách. Můj muž otráveně vykládá zavazadla. Nepořádek, který jsme v bytě zanechali při odjezdu, se teď jeví stokrát horší.

Doma není nic k jídlu, nezalité kytky polehávají v truhlících, kufry jsou plné usmolených ponožek a tepláků a v kuchyni páchne odpadkový koš.

Všeobecné otrávenosti z návratu do nehostinného bytu jsem čelila s (předstíraným) úsměvem na rtech. Kupodivu to fungovalo.

Naposled jsme se takhle vrátili tuto neděli – ještě o něco později a ještě o něco rozmrzelejší než obvykle. Lítost z idyly babího léta, kterou jsme právě opustili, se mísila s depresí z nadcházejícího pracovního týdne. Když jsem ale po schodech nahoru vláčela tašku se špinavým prádlem, rozhodla jsem se otestovat malý experiment: začala jsem předstírat, že mám dobrou náladu.

Dělala jsem, jako že kufry vybaluju ráda. Všem ukňouraným dětským žádostem jsem ochotně vyhověla. Všeobecné otrávenosti z návratu do nehostinného bytu jsem čelila s (předstíraným) úsměvem na rtech.

Mohlo by vás zajímat

Nemusíte zvládat

Všem dobrým duším, které jsou na sebe přísné, chci říct něco moc důležitého.

Přečíst článek

Kupodivu to fungovalo. Nejprve na mé okolí (které pozvolna přestalo skuhrat, skučet, fňukat a pyskovat), ale zhruba po dvaceti minutách i na mě samotnou. Povíkendová depka sice neodezněla úplně, ale stáhla se do kouta.

Možná tenhle trik znáte, ale pro mě bylo zjištění, že vládnoucí atmosféra nemusí cloumat s mou náladou, jak se jí zachce, nýbrž že to může být i naopak, velkým objevem.

Mé další postřehy na téma šťastnějšího života najdete na mém Šťastném blogu.

PS: Projekt štěstí v českých knihkupectvích!

Kniha, která inspirovala vznik Šťastného blogu, je nyní k dostání i v češtině. Její autorka Gretchen Rubin mě hned od začátku okouzlila tím, že se snaží být šťastnější ve svém skutečném, každodenním životě – aniž by kvůli tomu meditovala v ašrámu, jezdila na víkendové semináře, odstěhovala se na venkov nebo se rozvedla. Vydala se cestou plnění předsevzetí a občas je – viděno mýma očima – až příliš velká Mirka Dušínová, ale její kniha, záznam z jednoho roku, kdy zkoušela veškeré způsoby, jak být šťastnější, přesto patří k těm, které změnily můj život. Gretchen Rubin už pět let píše také stejnojmenný blog, The Happiness Project.