Co kdyby se Mozart jako dítě ocitl například v rumunském sirotčinci? Je víc než pravděpodobné, že by ve třech letech ještě nemluvil a v deseti by trávil dny na židli s pohledem upřeným do prázdna. Jediný rytmus v jeho životě by bylo pravidelné pohupování zepředu dozadu a zpátky.

Genialita není věc či stav, ale proces a výsledek důsledného rozvíjení určitých osobních rysů. Nikoli příčina, ale důsledek. Skrytý talent je v nás všech, jen najít způsob, jak jej uchopit, jak tento dřímající potenciál aktivovat.

Spojí‑li se vhodné podmínky s pravidelnou praxí, můžeme zvládnout takřka cokoli, co si zamaneme. V reálném světě ale většina z nás nedosáhne toho, čeho bychom teoreticky mohli být schopni. A asi si ani neumíme představit, kolik lidského potenciálu zůstane z různých důvodů ležet ladem. Co nás tedy brzdí?

Geny nejsou okovy

Představte si, že jste pult v nahrávacím studiu. Máte na sobě 22 000 různých knoflíků. Dají se zapnout a vypnout, pustit hlasitěji nebo ztlumit, hrají tiše nebo otřásají celým studiem.

Působí na ně prostředí, strava, fyzická námaha, mentální stimulace, psychický stav, okolní knoflíky. To jsou geny. Je to dynamický systém, jehož návykem je rozvoj, ať už tím nebo oním směrem.

U genů probíhá neustálá interakce s prostředím organismu, vnitřním i vnějším. Jejich vlastnosti se proměňují, posilují či slábnou, ale hlavně se neustále upírají nějakým směrem.

Geny neurčují natvrdo, kým jsme. Ve skutečnosti jsou jemné a tvarovatelné. Geny říkají různé věci, záleží na tom, s kým právě hovoří. Je to neutuchající konverzace naší přirozené výbavy a prostředí, ve kterém se výbava nachází.

Ani naše inteligence není fixní. A rozhodně nesouvisí jen s IQ, jak se většina lidí mylně domnívá. To měnitelné záleží na mnoha faktorech včetně rodiny, minulosti, práce, stylu výchovy, vzdělávání atd.

Co vás brzdí?

Přednáška

19. listopadu 2024

Aneta Langrová: Duše potřebuje péči

Aneta Langrová

Srovnávací studie ukázaly, že výsledky testů základních znalostí od začátku minulého století zůstávají víceméně na stejné úrovni, výrazná změna se ale odehrála na úrovni schopnosti abstrakce. Studie také ukázaly, že děti v izolovaných kulturách se vzdělají jen potud, pokud musí – tedy podle nároků jejich okolí.

Kdo je tedy génius? Je to člověk, který se opravdu hodně věnuje představě či myšlence, kterou chce zformovat a uvést do materiálního světa. Ať už je to hudba, fyzika, tenis, zahrada či výroba dortů.

Géniem se můžeme stát, když jsme neúnavně a soustředěně ponoření do procesu tvoření. Neustále se zdokonalujeme. Vytříbíme si pohled, schopnost kriticky svůj výtvor hodnotit, přeskupovat, vybírat, transformovat, uspořádávat.

V minulých stoletích to byl dar od boha. Ve dvacátém století se pozornost přesunula na geny. Génius byl ten, kdo měl ty správné geny, byl jedinečný a měl prostě štěstí.

Také skladatel Ludwig van Beethoven byl neúnavný. Základní hudební myšlenku šedesátkrát až sedmdesátkrát upravoval a měnil, než byl spokojen, a sám připouštěl, že to byl dlouhý proces. Přesto svět považuje jeho talent za mentální nadílku, za přirozenou schopnost.

V minulých stoletích to byl dar od boha. Ve dvacátém století se pozornost přesunula na geny. Génius byl ten, kdo měl ty správné geny, byl jedinečný a měl prostě štěstí. To, že se genetická teorie stále drží v širokém povědomí, je v podstatě odrazem naší vlastní lenosti. Je jednodušší věřit, že člověk se jako génius prostě narodí, a ostatní proplují životem v zóně průměrnosti.

Malý Mozart nebyl žádný inovátor. Opisoval, imitoval, zkoumal a přepisoval. Kromě ambicí a přílivu rodinného know‑how byl velice zvídavý.

Zpět k Mozartovi: byl génius, nebo nebyl? Pianista ve třech letech, v pěti skladatel. Malý Wolfgang se koupal v tónech už v plodové vodě, hudba ho obklopovala od početí. Jeho otec, Leopold Mozart, nebyl výrazně nadaný hudebník, zato byl vynikající pedagog, který svou dobu o hodně předběhl.

Malý Mozart nebyl žádný inovátor. Opisoval, imitoval, zkoumal a přepisoval. Byl velmi ambiciózní, což by se dalo vzhledem k vlastnostem otce, matky i sestry očekávat. Kromě ambicí a přílivu rodinného know‑how byl velice zvídavý. Projevoval o hudbu hluboký zájem, byl jí fascinován.

Byl také nesmírně pilný. Seděl. Hrál. A oslňoval. Už ve třech letech měl vynikající vedení, podporu a povzbuzení.  Mezi šestým a osmým rokem se z něj stal malý virtuóz. Tedy „talent není příčina, ale důsledek“ ze zcela praktického úhlu pohledu. Ve srovnání se současností je třeba ale podotknout, že hudebně vzděláváné děti dosahují stejných, ne‑li lepších výsledků.

Mozart byl možná předčasně vyspělé dítě, ale i tak musel svůj dar rozvíjel pomalu a systematicky po mnoho let. Díla odrážející originalitu a jedinečnost jeho génia začal produkovat až když mu bylo kolem dvaceti.

Od geniality vás dělí zhruba deset tisíc hodin účelového cvičení, tedy práce na předmětu vašeho zájmu.

„Lidé jsou na velkém omylu, když si myslí, že mé umění ke mně přichází zlehka. Nikdo kompozici nevěnuje tolik času a myšlenek jako já,” napsal dospělý Mozart svému otci.

Toužíte být géniem? Můžete se jím stát. Inteligence ani talent nejsou předurčeny. Výzkumy tvrdí, že od geniality vás dělí zhruba deset tisíc hodin účelového cvičení, tedy práce na předmětu vašeho zájmu.

A také potřebujete správný poměr v koktejlu smíchaném z času, zdrojů, nastavení mysli, strategie postupu, oddanosti, vytrvalosti, neklidu a vášně.

Děti většinou vstřebávají rychleji a mají časový náskok. Dospělí mají náskok zkušenostní, protože už (snad) vědí, co chtějí, a mohou svobodněji nakládat se svým časem. I když vám je padesát, pořád ještě můžete v sobě začít hledat skrytého génia.

Sami si určujeme, kým se stáváme. Neustále, každý den.

Doporučujeme:

• David Shenk: The Genius In All of Us