Může se zdát, že člověk, který se stydí, má nějaký problém, přinejmenším se sebevědomím. Stud a plachost je ale spíše osobnostní rys, není to chyba ani nedostatek. Stydlivost přináší určité problémy – například při navazování kontaktů. Klíčové ale je, aby si stydlivý člověk nevytvořil vzorec chování, který by jej přivedl do izolace. Povím vám, jak jsem se se svým studem sžila já.

„No tak! Nestyď se!“ To byla mantra mých rodičů asi do nějakých mých 7–8 let. Byla jsem bázlivá, stydlivá, uzavřená brýlatá holčička s ofinou a při vyslovení této věty jsem měla pocit, že je to pokyn k propadnutí se do země.

Doteď (a to už je dobrých víc než 40 let) si pamatuju, jak mne maminka dovlekla k sousedům, abych beze studu sdělila jejich Jarečkovi, že se mi líbí (což jsem jí v nějaké obzvláště otevřené chvíli zřejmě řekla a na dlouhou dobu to míru důvěry k tomu, že mé nejtajnější tajemství nevyzradí, nadobro zavřelo).

Stála jsem s mámou za ruku před vraty Jarečkova domu a jeho maminka (v té době ředitelka mateřské školy, kterou jsem navštěvovala) asi vůbec nechápala, k čemu jsem se vlastně měla přiznat. Snažili se ze mne dolovat věty a já jen stála, plakala, červenala se a koukala na špičky svých bot. Nerozuměla jsem tomu: proč mne dospělí mohou takto trápit?

TOHLE BYL STUD. Oni se mi smáli. Tenkrát a pak ještě mnohokrát. Smáli se, že nejsem schopná slova, že tam stojím jako tvrdé Y. Že se mi mlží brýle. A tak začala moje etapa sžívání se s vlastním studem.

Stud, vina, trapnost, hanba…

Stud je velmi složitý jev, který se zatím nepodařilo definovat, praví Wikipedie. Preventivní, varující „stud před něčím“ je ostych, následný „stud za něco“ je hanba. V něčem se stud podobá (subjektivní) vině, ostudě, trapnosti a trémě, s nimiž se někdy v běžné řeči zaměňuje. Bližší rozbor však ukáže, že se od nich také významně liší.

• Zatímco vina je lítost a přijetí odpovědnosti za nějaké jednání (nebo nečinnost), předmětem studu je vlastní osoba sama: člověk cítí vinu za něco, co udělal, ale stydí se za to, jaký je.
• Zatímco míra viny se měří velikostí poškození druhých, stud indikuje míru „poškození“ sebe sama.
• Na rozdíl od viny a hanby, které se vztahují k minulému jednání, stud je také preventivní: člověk se stydí něco udělat, a tudíž to neudělá (to bych se musel stydět).

Na rozdíl od ostudy, trapnosti a ztrapnění, jež předpokládá svědky a společnost, stydět se člověk může i za věci, které nikdo neviděl a o nichž nikdo neví. Může se stydět dávat najevo své dobré stránky, může se stydět veřejně vystupovat (tréma) nebo příliš vynikat, například ve škole. Proto se stud někdy omezuje („nestyď se!“), jindy naopak povzbuzuje nebo probouzí („styďte se!“).

Stud a plachost je osobnostní rys, není to chyba ani nedostatek. Určitě každý znáte někoho, kdo je plachý, a přitom je milý a srdečný. Většinou jsou tito lidé velmi dobrými posluchači, kteří dovedou být hluboce přítomní, aniž by museli říct jediné slovo. Je fajn, že se teď tolik pozornosti věnuje světu introvertů a jejich přednostem.

Jste citliví, opatrní ve vztazích s druhými, ale dokážete si ze světa udělat laskavé místo. Nemusíte hned všechno na druhé „vybalit“.

Umět se stydět přináší dokonce specifickou hodnotu. V dnešním světě, který na první pohled řídí a ovládají extroverti, se může zdát, že člověk, který se stydí, má nějaký problém, přinejmenším se sebevědomím. I rodiče se někdy starají, když si všimnou, že se jejich dítě ve společnosti projevuje plaše a zdrženlivě.

Za svůj bohatý emoční život jsem zjistila, že někteří plaší a stydliví lidé jsou jen ostražitější a přemýšliví. Chvíli jim trvá, než se jako šnek z ulity osmělí v přítomnosti cizích lidí. Potřebují si nejdříve druhého člověka prohlédnout a vyhodnotit, zda vztah s ním stojí za to.

Krásné červenání

Stydliví lidé, dospělí i děti, to v dnešním světě nemají úplně lehké. Je pro ně těžší se uvolnit uprostřed neustálé záplavy impulsů a orientace na výkon. O něco pomaleji navazují vztahy s ostatními lidmi. Mohou mít problém se zapojením se o kolektivu, bojí se vystoupit nejdříve před tabulí, později s prezentací. Pokud se se svou plachostí a studem nenaučí žít jako se svou přirozenou součástí (jako já), může se stát, že si v průběhu života vytvoří vzorec izolace.

Jak si (a svým dětem) i se studem zařídit fajn život:

• Poděkujte za něj. Jste citliví, opatrní ve vztazích s druhými, ale dokážete si ze světa udělat laskavé místo. Nemusíte hned všechno na druhé „vybalit“.
• Opouštějte svou komfortní zónu, ale pomalu a v bezpečí. Nenuťte se a nenuťte stydlivé dítě, aby se předvádělo, hrálo na klavír před návštěvami. Pokud se stydíte, stanovte si hranice, co je jen vaše a s čím si dovolíte se svěřit a komu.
• Dávejte a respektujte možnost volby: „Krásně a ráda zpíváš a babičce se to minule moc líbilo. Zazpívala bys pro ni dnes zase něco?“ A respektujte jasné NE.
• Trénujte s dětmi mezilidský kontakt. Když moje malá dcera (přirozeně se stydící) v restauraci chce brčko do pití nebo kečup k hranolkám, požádám ji, aby si to sama objednala, případně si pro to k servírce či číšníkovi došla.
• Naučte se dýchat do břicha, skutečně situaci rozdýchat a ustát.
• Pokud se stydíte za své tělo, je to práce na sebepřijetí, případně práci na fyzické i psychické kondici. A znovu uvědomění si, že vy sami rozhodujete, komu dopřejete pohled na něj. Některá zákoutí jsou třeba jen a jen vaše.

Po více než 40 letech stydlivého života jsem zjistila jeho výhody. Mám krásné fungující 28leté manželství s umělcem introvertem. Nemusím a nechci všechno ventilovat na veřejnosti. Ale můžu!

Jarečkovi bych už klidně byla schopná říct bez červenání do očí, že se mi líbí, ale už se mi vlastně nelíbí – má vysoké čelo, ženu, dvě děti a veřejnou funkci…a taky proč bych to dělala. Na svůj stud jsem vlastně občas i pyšná. Ještě to umím…

Seděli jsme s kamarádem v tiché kavárně a on rozvášněně rozhovořil o nízké pohyblivosti svých spermií (řešili se ženou umělé oplodnění). Lidé u vedlejšího stolu zbystřili a začali se otáčet. Já se styděla a jemně ho po chvíli upozornila, že vzbuzuje zájem přítomných dam. Začervenal se tak krásně, že to bylo vidět i v přítmí kavárny. A tak jsme si tam krásných pár vteřin intimního studu prožili oba dva. Díky za to!