K poslechu: Vánoční audiobook
Vyberte si své téma Přístup k hlavnímu obsahu
Foto: Thinkstock.com

Umění být ženou

Často za mnou chodí klientky, které mají vlastně všechno – kromě muže. Co dělají špatně?

Byla jsem vychovaná k tomu, abych se o sebe uměla postarat, nebyla závislá na chlapovi a šla si za svým cílem. Pochopila jsem už jako malá, že citlivost mě zničí, že musím být silná, soběstačná a nezávislá, abych to někam dotáhla. Můj muž ale stál o jinou ženu.

Žijeme ve zvláštní době, kdy role ženy a muže nejsou až tak moc rozdílné. Ženy pracují na manažerských pozicích a podílejí se významně na příjmech rodiny, muži se běžně starají o chod domácnosti.

Na tom není nic špatného. Částečně to ale ovlivňuje naše pocity štěstí a naplnění. Příroda to neudělala náhodou, že stvořila dvě specifická pohlaví, která ještě v dřívější době zastávala své specifické role.

S postupem času, s rostoucím technologickým pokrokem a zaměstnáváním žen se však situace začala radikálně měnit. Výsledkem je, že dnes žijeme ve spíše maskulinním světě, který se orientuje na výkon, úspěch – hlavně ten finanční – a přemíru konzumu. Na všechny, muže i ženy, je vytvářen velký tlak, jak bychom měli žít, jak se oblékat, kolik vydělávat a kam jezdit na dovolenou.

Muži nepotřebují ženu-robota, která se věčně někam honí, bojuje tvrdě o své místo na slunci a je z toho celá vyčerpaná.

Slabší povahy to pochopitelně rozemele. Směle nastoupí do tohoto Matrixu a nechají se vláčet sem tam. Společnost (vlastně my sami) je velký diktátor, který určuje směr. Málokdo je dnes natolik silný, aby tomuto tlaku odolal a nenechal se tolik ovlivnit. Jenže, co s tím? Jak nevybočit ze své role a být tím, kým skutečně chceme být?

Všechno kromě muže

Velmi často za mnou chodí klientky, které si nemohou najít partnera, a velmi často se jedná o krásné a nadané ženy, které si v životě umí prakticky se vším poradit. I když jako ženy vypadají i se tak oblékají, vyzařují ze sebe mnoho mužské energie.

Tyto ženy mají v životě své cíle, jsou organizačně velmi schopné, nic pro ně není problém, a když se nějaký objeví, jdou ho okamžitě vyřešit. Dávají tak světu kolem sebe najevo, že všechno zvládnou, se vším se poperou a vlastně nikoho na pomoc nepotřebují, jak v práci, tak bohužel i v soukromém životě. Výsledkem je, že jsou samy.

Sama jsem ještě před pár lety nebyla jiná. Byla jsem vychovaná k tomu, abych se o sebe uměla postarat, nebyla závislá na chlapovi a šla si za svým cílem. Musím však podotknout, že jsem se jako žena vždy cítila, jenže to v tu chvíli bylo vlastně špatně, nikdo o to nestál.

Pochopila jsem už jako malá, že citlivost mě zničí, že musím být silná, soběstačná a nezávislá, abych to někam dotáhla. Jenže moje podstata se s tímto faktem nechtěla smířit. Rebelovala. V podnikání se mi nedařilo tak, jak bych chtěla, a svým chováním s přemírou mužské energie jsem akorát lezla na nervy svému partnerovi, který o toto moje chování vlastně vůbec nestál.

Kým chcete být ve vztahu a jak chcete, aby se k vám partner choval?

Moje ambiciózní naučené proslovy, že si všechno raději udělám sama, měly za důsledek silnou depolarizaci našeho vztahu. On totiž muž s velmi silnou mužskou energií vedle sebe nepotřebuje ženu, která se stylizuje do něčeho, co jí není až tak úplně vlastní.

Tenkrát jsem si to neuvědomovala a pochopitelně se to ve mně pralo. Říkala jsem si – měla bys být úspěšná, vydělávat dost peněz, ukázat, že na to máš, a hlavně nebýt jakkoli závislá! O to více mě to stálo sil, když se mi to nedařilo.

Kdybych se rychle nevzpamatovala, mohlo mě to stát i vztah. Začala jsem si klást otázku, jak to změnit. Jak se cítit dobře, být sama sebou a mít také konečně radost ze života.

19. ledna 2019

Alchymie partnerské komunikace (seminář)

Pavel Rataj

Znovu si vzpomenout, co je mi vlastní

Po čase hledání a pátrání jsem zjistila úžasnou věc. Přišlo mi, jako kdybych objevila Ameriku. Zjistila jsem, že nejvíce se cítím šťastná, pokud mohu být tělem i duší ženou. Toto zjištění bylo pro mě neuvěřitelně osvobozující. Neznamenalo to, že se ze dne na den vzdám své práce a budu závislá na partnerovi.

Jen jsem si uvědomila, že mě vlastně až tak nenaplňuje hnát se pořád za tím být soběstačná a nezávislá. Že mě daleko více naplňuje role skutečné ženy. Začalo se mi líbit v mé ženské energii, odpoutala jsem se od nekonečného stresu v mužském světě a učila jsem se znovu si vzpomenout, s čím jsem vlastně na tento svět přišla.

Přestala jsem hrát to věčné divadlo, že všechno zvládnu sama a nikoho na to nepotřebuji.

Zjistila jsem pro mě předtím nevídané věci. Že si mohu dovolit být občas slabá a citlivá, že si mohu dovolit říci si o pomoc a radu, že se nemusím bát se opřít o svého partnera a občas si pobrečet, když se mi něco nepodaří. Je pravda, že mi to nějakou dobu trvalo. Mozek mi to nechtěl dovolit, protože tak jsem byla vychovaná a naučená. Ale o to to byla větší úleva, kterou bych přála prožít každé ženě.

Bála jsem se dovolit být ve vztahu ta slabší s ženskou energií, protože moje máma přeci vždycky všechno zvládla sama a citlivost se nevyplácela.

Můj muž ale stál o jinou ženu. Chce mít vedle sebe energickou bytost, která si svoji ženskost uvědomuje, umí ukázat svoji citlivost, lásku a radost ze života. Muži nepotřebují ženu-robota, která se věčně někam honí, bojuje tvrdě o své místo na slunci a je z toho celá vyčerpaná. Není potřeba bojovat a jít proti sobě, stačí být. Toto uvědomění pro mě znamenalo a stálé znamená zázrak.

Možná můžete namítat, že si nemůžete dovolit takto „zvolnit“, protože nemáte vedle sebe někoho, o koho se můžete opřít. Ale stojí za zváženou se nad tím alespoň zamyslet. Kým chcete být ve vztahu a jak chcete, aby se k vám partner choval?

Naučte se přepínat role

Když se dokážete chovat v určitých situacích – hlavně těch vztahových – jako skutečná žena, tedy zjemníte svůj způsob vyjadřování, dokážete se častěji usmívat, umíte nejen mluvit, ale také naslouchat pro ženu typickým empatickým způsobem, získáte si k sobě ty správné lidi. Nejen partnera, ale také přátele a další podobně naladěné lidi.

Můj vztah s partnerem je díky tomuto uvědomění a změně mého chování lepší. Nechám ho plnit jeho roli muže, opatrovníka, toho silnějšího, kdo se nebojí se postarat. Když potřebuji pomoc, jednoduše si o ni řeknu. Naučila jsem se říkat nevím, neumím nebo nezvládnu. Přestala jsem hrát to věčné divadlo, že všechno zvládnu sama a nikoho na to nepotřebuji.

Ujasnili jsme si s partnerem své role, dávám mu prostor plnit si tu jeho tím, že si plním tu svoji.

Dřív jsem si asi myslela, že má partner telepatické schopnosti a že přeci musí vycítit, kdy pomoc potřebuji a kdy ne. Přesvědčila jsem se, že je jednodušší mu to říct než očekávat, že se bude chovat tak, jak já předpokládám. Tímto způsobem jsem se mnohokrát zklamala a dávala jsem to za chybu jemu, i když on v tom byl vlastně nevinně.

Ujasnili jsme si své role, dávám mu prostor plnit si tu jeho tím, že si plním tu svoji. Dále pracuji a dělám, co mě baví, jen jsem u toho méně ve stresu, protože vím, že vedle sebe mám někoho, o koho se mohu opřít i tehdy, když se zrovna nedaří. Přestala jsem se stydět za to být ženou.

Napadlo vás, jestli jsem náhodou nezpohodlněla? Osobně ten pocit nemám. Myslím, že je ve mně spíše méně strachu, a o to více mám možnost vidět svět pozitivněji.

Čím ženskou energii rozhodně nepodpoříte:

  • Soupeřením o moc a dominanci
  • Silným zaměřením na materiální stránku, kariéru a úspěch
  • Propagováním nezávislosti, zejména na mužích
  • Odmítáním pomoci od ostatních – přílišnou samostatností
  • Potlačováním emocí, pláče a citlivosti
  • Tvrzeními typu „chlapi za nic nestojí“ nebo „sama to vždy zvládnu nejlíp“

Není potřeba se vzdávat svých snů a cílů. Klidně můžete pracovat na své kariéře a dotáhnout to třeba na místo ředitelky. Tady se částečně mužská energie vyplácí, protože vám umožňuje plnit si své cíle a plány.

Je však potřeba naučit se přepínat mezi těmito energiemi a dovolit si od své mužské energie na chvíli odpočinout a být zase ženou, která se umí radovat ze života i jiným způsobem, tím opravdovým a přirozeným. Pokud máte vedle sebe skutečného chlapa, věřte, že to určitě ocení.