Oscar Wilde jednou řekl: „Žít je ta nejvzácnější věc na světě. Většina lidí existuje, nic víc.“ Když někdy jedu MHD nebo pozoruji lidi na ulici, potkávám spoustu chodících „živých mrtvých“. Nepřítomné pohledy, spěch za něčím důležitým, hlava plná myšlenek a problémů, které je třeba řešit.
Kam se vytratil život? Jak se to stalo, že nám utekl mezi prsty? Jako bychom zamrzali a odpojovali se od druhých i od života.
Zamrzání a odpojování je naše obrana proti náročné a rychlé době, v níž žijeme. Je to ochrana nás samých, abychom ve světě, kde nás ze všech stran bombardují nějaké podněty a „musy“, musím to a musím ono, přežili.
Příroda nikdy nedělá nic jen tak a i v tomhle nás vybavila velmi moudře. Na různé životní situace můžeme reagovat buď tak, že s nimi bojujeme, utečeme před nimi, nebo – když už nemůžeme použít ani jedno, ani druhé – zamrzneme.
A třebaže nás zamrznutí odpojuje od proudu života, je to velmi užitečný a často jediný nástroj, který máme k tomu, abychom se vyrovnali s náročnými životními situacemi.
Jak to s tím zamrzáním vlastně je?
Podívejte se třeba na to, jak kočka loví myš. Myš nemůže s několikanásobně větší kočkou bojovat, takže volí strategii útěku a hledání nějakého úkrytu. To se jí ale ne vždy podaří a kočka ji prostě dostihne. V tu chvíli je myš kočce vydána napospas.
Ale ejhle, ještě má k dispozici jednu strategii: zamrznutí. Části jejího mozku (mozkový kmen a limbický okruh – máme je i my lidé) vyšlou do těla jasné signály k utlumení dýchání, tlukotu srdce a dalších fyziologických funkcí.
To na jednu stranu myš chrání, aby necítila bolest, když ji kočka kousne, což je velmi důmyslné. Na druhou stranu to způsobí, že myš najednou vypadá jako mrtvá. A která kočka by chtěla mít k obědu mrtvolu, že? A tak namísto toho, aby myš sežrala, do ní párkrát šťouchne a odkráčí hledat k snědku něco živějšího.
Když je toho na nás moc, svou mentální nepřítomností vysíláme signály, že tu pro druhého již nejsme.
Ve chvíli, kdy je kočka pryč a myš se ocitne v bezpečí, začínají se v ní obnovovat přirozené fyziologické procesy a ona jakoby obživne. Je to trošku jako v pohádce o živé a mrtvé vodě.
Důležité je ale to, co se s myší děje poté. Protože tuto fázi my lidé často opomíjíme, a proto v nás zůstává traumatická energie uzamčená. To nám pak v životě dělá neplechu v podobě nepříjemných pocitů a emocí, nespavosti, přílišné ostražitosti, podrážděnosti a dalšího zamrzání a odpojování.
Myš se začne třást. Proč? Je to způsob, jak z jejího těla pozvolna odchází stresová energie. Do všech částí těla se tak má možnost vrátit živost a vitalita. Říká se tomu vybití (discharge). Myš nejenže přežije útok kočky, ale díky vybití jí nezůstanou žádné traumatické následky.
Copak jsme myši?
Ne, to jistě nejsme, ale stavba našeho mozku je velmi podobná a v traumatických a zátěžových situacích reagujeme stejně jako tahle malá myš. Můžeme si vybrat útěk – při hádce práskneme dveřmi a odejdeme. Nebo útok – budeme se bránit a hájit.
Anebo je toho na nás zkrátka moc. Příliš mnoho napětí, příliš mnoho strachu, příliš mnoho přetížení. Nejsme schopni adekvátně reagovat ani útěkem, ani útokem, takže si náš nervový systém zvolí (podotýkám, že bez našeho vědomí) cestu zamrznutí.
A tak i když na nás někdo křičí, vnímáme to, jako by se to odehrávalo za stěnou z plexiskla, nebo přestáváme vnímat úplně. Sami sebe tak chráníme před tím, aby nás náš protějšek zraňoval. Zároveň svou mentální nepřítomností vysíláme signály, že tu pro druhého již nejsme, a tak je větší šance, že nás nechá být.
Využívejte celý web.
PředplatnéKdyž jsem se v minulosti po nějaké hádce nebo vypjaté situaci začala třást, vnímala jsem to jako známku slabosti. Jako znamení, že jsem situaci neustála, že se vlastně hroutím.
Vůbec jsem nechápala, co se děje, a vědomě jsem třes a jiné projevy vybití zastavovala se strachem, aby si toho náhodou někdo nevšiml. Netušila jsem, že je to přirozená reakce těla, které se tímto způsobem chytře zbavuje škodlivé tenzní energie.
A tak až bude příště nějaká nepříjemná situace za vámi, nechte vaše tělo dělat, co umí nejlépe. Vybít napětí z toho, čím jste právě prošli, a vrátit vás zpět do života.
Vyzkoušejte na sobě
Jak ze sebe vypustit tenzi a napětí, které by se ve vás jinak hromadilo a časem by se odpojení mohlo stát vaším způsobem života?
Nabízím několik jednoduchých technik:
Uvolněte napětí
- Najděte si nějaké bezpečné místo, kde vás nebude nikdo rušit, a udělejte si pohodlí. Pokud je to možné, přikryjte se dekou nebo se obložte polštáři.
- Nechte vaše tělo dělat, co umí. Můžete se třást, potit se, mít husí kůži, cítit návaly horka v různých částech těla, mohou vám téct slzy, můžete mít nutkání k říhání nebo ke smíchu.
- Cokoli přijde, dovolte si to a nechte to projít a odeznít.
Vhodné je navázat dalšími cvičeními, která však můžete provádět i samostatně.
Zorientujte se ve svém okolí a zapojte všechny smysly
- Pomalu se podívejte okolo sebe.
- Prozkoumejte zvuky, které k vám doléhají, vůni vzduchu, chuť v ústech.
- Nakonec se i něčeho dotkněte prsty a dlaněmi.
Tak zapojíte do hry svůj mozkový kmen (plazí mozek) a ten pomůže zklidnit celý váš nervový systém.
Podívejte se do svého těla
- Jak se mají vaše nohy? Stojíte pevně na zemi, nebo nohy odpočívají položené na nějaké podložce?
- Co ruce: je v nich tenze, nebo jsou relaxované?
- Jak cítíte své břicho a hrudník? A co vaše hlava?
Jak tělem procházíte, pojmenujte si hlavní tělesné pocity, které tam jsou.
