Milí čtenáři, hlásím, že mám dalšího kandidáta do svého seznamu zákeřných zabijáků vztahů. O nich už jsem tady psal několikrát. Tentokrát přijdou na přetřes „mozoly na srdci“ – malá emoční zranění, která jsou ale ve smyslu přísloví „stokrát nic umořilo osla“ zodpovědná za plíživý proces odcizení, na který dojíždí mnoho vztahů.
K odcizení dochází s postupem času ve většině vztahů. Děje se tak i u jinak dobře fungujících vztahů, kdy partneři nemají žádné zvláštní problémy – občas nějaká ta hádka nebo výměna názorů, nic mimořádného. Proč k tomuto procesu dochází i tam, kde se zase nic tak hrozného neděje a ani jeden z partnerů nevnímá ve vztahu žádný zdroj problémů, který by stál za řeč?
Na vině jsou malá emocionální zranění – takové řekněme emocionální modřiny. Nejsou důsledkem nějakých velkých srážek, spíš drobných šťouchanců. Když do nás někdo takto necitlivě narazí, zabolí to, ale nezpůsobí žádné velké trauma. Většinou to ani neřešíme, a když už ano, tak to odbudeme dvěma‑třemi větami. Patří sem různá odmítnutí, rýpnutí, odsekávání, jedovatost, výčitky, shazování a jiné projevy nedostatku respektu.
K řadě z nich nemusí být ani žádný vztahový důvod. Stačí, aby jeden z partnerů byl unavený, v časovém presu nebo nervózní z nadcházející pracovní schůzky, a „vylije si to“ na partnerovi v podobě nějaké drobné hrubosti (Prosím tě, teď mě s tím neotravuj! Teď mám důležitější věci na práci.) I když ale víte, že partnerova jedovatost s vámi nemá nic společného, a berete to s klidem, emocionální modřina přeci jen vznikne.
Emoční bariéra
Jak se tato malá emocionální zranění sčítají jedno k druhému, začínáme se proti nim bránit. Začnou vznikat emocionální mozoly. Zrohovatělá kůže na chodidlech nebo dlaních chrání citlivou vrstvu kůže pod ní před poškozením a zraněními. Emocionální mozoly fungují podobně, jen nejsou vidět. Snižují naši citlivost a tím naši emocionální zranitelnost.
Tyto emoční zatvrdliny fungují jako bariéra. Bariéra si ale nevybírá – odstíní vše, co je za ní. A v případě emoční bariéry jsou to pocity blízkosti, sounáležitosti, napojení či porozumění, které jsou pro blízký, otevřený a intimní partnerský vztah tak důležité.
Používáte‑li věty typu dřív mi její žárlivé scény vadily, ale teď už to neřeším, pak přesně víte, co jsou to emocionální mozoly. Tvorba těchto zatvrdlin je adaptační mechanismus. Pomáhají nám přizpůsobit se nepříznivým a zraňujícím situacím – prostě nám přestanou tolik vadit. Ale to, že nám něco přestane vadit, zdaleka neznamená, že věci jsou v pořádku.
Pokud se chcete uvolnit, nestačí se utvrzovat v tom, že se nemáte čeho bát. Musíte pocit bezpečí vedle partnera zažít, respektive opakovaně a pravidelně zažívat.
Když se vytvoří mozoly na rukou, pomáhají jim vydržet drsnější zacházení bez bolestivých puchýřů. Pět hodin štípání dřeva vám už poté nezanechá na dlaních krvavé rány, ale mozoly rostou dál, i když už to nebolí.
U rukou to není žádný problém, u emocí ano. Bariéra odcizení roste, i když jste se obrnili a drobná emocionální šťouchnutí už ani necítíte. A toto odcizení vás postupně připraví o sex, o radost z blízkosti druhého, o hloubku a flow společných rozhovorů – souhrnně o všechno, co dělá partnerský vztah vzrušujícím prostorem setkání dvou lidí.
Důvěra ve vztahu
Abyste se druhému mohli emočně otevřít a napojit se na něj, potřebujete věřit, že vám neublíží. Potřebujete se před ním cítit v bezpečí. Zdůrazňuji před ním, protože tady nejde o to, jestli vám partner dokáže být oporou a jestli se na něj dá spolehnout. Jde o to, jestli se s ním a před ním dokážete opravdu uvolnit.
Tady se dostáváme k tématu vzájemné důvěry v tom nejniternějším slova smyslu. Asi se shodneme, že důvěra je pro vztah klíčová. Když za mnou přicházejí klienti s problémem ztráty důvěry v partnera, skoro vždy se tak děje v souvislosti s nevěrou nebo lží partnera.
Nevěra a lži – to jsou skutečně velké rány důvěře, ale málokoho napadne, že i věta typu Přestaň vyvádět, jsi jako tvoje matka! pronesená v naštvání má na prožívání důvěry ve vztahu svůj nezanedbatelný vliv. Na rozdíl od nevěry nebo lží se totiž podobné drobné šťouchance dějí ve vztazích běžně (i několikrát denně), a tak když se jejich síla spočte, mají daleko větší moc ničit vztahy.
Cítit blízkost a bezpečí
Už víme, že abyste se druhému mohli otevřít, potřebujete se před ním cítit v bezpečí. Tentokrát bych rád zdůraznil slovo cítit, protože je klíčové pro nápravu a návrat k větší intimitě vztahu. Pokud se chcete uvolnit, nestačí se utvrzovat v tom, že se nemáte čeho bát. Musíte pocit bezpečí vedle partnera zažít, respektive opakovaně a pravidelně zažívat.
Když jsem si toto uvědomil, došlo mi, že tady v párové terapii se slovy nevystačíme. Komunikace bývá totiž odcizením silně zasažena. Necitlivost v prožívání má za následek i necitlivost v mluvě. Narovnat verbální komunikaci dřív, než se narovná důvěra, proto někdy bývá skoro neřešitelný problém.
Tak jsem začal hledat inspiraci a pomoc v přístupech a technikách práce s tělem a tělesně prožívanou emoční zkušeností, jako je procesová práce, tantra, pohybové a expresivní techniky, tanec… Postupně jsem vytvořil určitý arzenál technik, které umějí pomoci navodit pocit napojení a naladění mezi partnery. A protože se tak děje beze slov, přes fyzický kontakt, je snazší soustředit se na pocity a na partnera a být spolu opravdu tady a teď.
Protože takto odstraňujeme emoční zatvrdliny, je to vlastně taková emoční pedikúra, a podobně jako u klasické pedikúry se vyplatí dělat ji pravidelně.
Jak na to
Nabízím vám několik opravdu jednoduchých a základních technik přímé emocionální podpory pro páry. Jedná se o opravdové základy, ale podobně jako u každé stavby jsou základové kameny ty nejdůležitější a zásadně ovlivňují budoucí stabilitu všeho, co bude stát na nich.
Nenechte se tedy odradit zdánlivou jednoduchostí těchto technik – učí, jak se na sebe napojit a sdílet společný proces. Zvládnout techniku není nic těžkého. Zvládnout se napojit opravdu do hloubky, to chce čas a trpělivost.
Těchto pár příkladů netvoří nějaký ucelený návod, jak znovunastolit ve vztahu pocit bezpečí a důvěry. Uvádím je tu, abych vám dal možnost pochopit princip.
Využívejte celý web.
PředplatnéPokud je váš vztah silně zmozolnatělý a běžné cesty (jako večer při svíčkách nebo povídání si) nefungují, je dobré začít od základů, jak je tu popisuji. Existuje ale řada aktivit, které budou působit stejně dobře. Pokud si občas partnerovi dáte hlavu do klína (a on zase vám) a třeba i mlčky spolu jen tak jste, bude to mít podobný efekt.
Nepodceňujte takové chvíle, jsou velmi důležité. A nepodceňujte ani vliv emocionálních modřin. Přinese vám to spokojenější, stabilnější a uspokojivější vztahy.
Vyzkoušejte na sobě
Společné dýchání (15 minut)
- Posaďte se s partnerem naproti sobě (nejlépe asi do tureckého sedu). Položte si navzájem ruku na hrudní kost pod jugulární jamku – to je ta jamka dole na krku.
- Zavřete oči, vnímejte vzájemně svůj dech a zkuste najít společný dechový rytmus a udržet jej do konce cvičení.
Upgrade: po cca pěti minutách otevřete oči a zbytek cvičení se dívejte vzájemně do očí (pokud možno bez úšklebků a pantomimy). Ale i když se vám stane, že propuknete v záchvat smíchu, nevadí (i když to není účelem cvičení). Smích umí dobře bořit bariéry.
Zrcadlo (15 minut)
- Stoupněte si s partnerem čelem k sobě asi půl metru od sebe. Položte dlaně na dlaně partnera asi ve výši ramen.
- Představte si, že je mezi vámi skleněná plocha. Zavřete oči.
- Začněte společně pohybovat rukama po této pomyslné ploše – začněte u smyček a kroužků, pak můžete přejít na free-style.
Ze začátku to bude trochu přetahovaná, ale za chvíli by se měl pohyb sjednotit tak, že nebude jasné, kdo vede. Jak se začnete ladit jeden na druhého, vaše ruce se budou pohybovat v souhře. Celé se to samozřejmě odehrává bez slov.
Kolébka (dvakrát 10 minut)
- Partneři se postaví za sebe. Partner vzadu položí ruce na lopatky partnera před sebou a ten se do nich opatrně opře tím, že o pár centimetrů vychýlí těžiště směrem dozadu.
Není to silové cvičení, takže stačí opravdu jen lehké vychýlení, kdy už se o druhého opíráte, ale nekácíte se na něj. Při troše opatrnosti tuto techniku zvládne i padesátikilová dívenka s metrákovým chlapem.
V této fázi spolu můžete mluvit. Dejte si práci s nalezením toho správného bodu, kdy je tíha, kterou přenášíte, partnerovi vzadu příjemná, a chvíli v tom bodě (už mlčky) setrvejte.
- Pak se nechte partnerem vzadu houpat. A zase, stačí rozkmit několik centimetrů, třeba i jen 2–3. Partner vepředu si pomocí povelů „pomaleji“ nebo „rychleji“ nastaví, jaká frekvence pohupování je mu příjemná.
- Opět mlčky si pak kolébku pár minut vychutnejte. Nakonec se role otočí.
