Ve své praxi slýchám od klientů asi stejně často, že se jim v různých vztazích opakují podobné problémy, jako to, že konkrétní problém se objevuje specificky ve vztahu s aktuálním partnerem. Kdy a kde je tedy něco špatně?

Téma hranic prostupuje všechny oblasti našeho života. Hranice mezi já a vnějším světem, hranice mezi já a ty, mezi dobrým a špatným, mezi smysluplným a zničujícím. Každý je máme někde jinde a každého z nás jiným způsobem ovlivňují hranice ostatních.

V partnerských vztazích na ně samozřejmě narážíme nejvíc, protože je to právě partner, který nejvíc působí na naše sebehodnocení, vstupuje do naší identity a je nám blízko v každém životním okamžiku. Naše činy pro něj mají největší význam a stejně tak jeho pro nás. Je to člověk, kterého jsme si vybrali, a proto je vlastně naší součástí, reprezentací nás samých… a hranice se tak stírají.

Pracovat na sobě, nebo jít dál?

V zásadě jde ve vztazích v kontextu hranic o to, že pokud nejsme spokojeni, hledáme buď chybu v sobě, nebo v partnerovi, případně ve vzájemné interakci (i zde se ale obvykle snažíme rozlišit, co dělá špatně jeden a co druhý).  V tom, kde chybu hledáme, hrají roli naše předchozí zkušenosti a zážitky, naše aktuální nastavení, sebevědomí, místo kontroly atd., ale i to, jak se chová partner a jak moc přesvědčivý „tlak“ na nás vyvíjí.

Věčně nespokojeného člověka nejspíš žádný partner neudělá šťastným. Partner je člověk, který by nás měl na naší cestě doprovázet, ale ne nás někam tahat silou.

Někteří z nás volí partnera více racionálně, jiní se zase řídí víc svými pocity. Obojí je v pořádku, v obou případech je dobré nastavit si hranice a priority. Nic není dokonalé a nikdo nemá všechno, ale měli bychom vědět, co už je moc a co opravdu potřebujeme na to, abychom do vztahu chtěli dávat to nejlepší.

• Pro někoho je to jasné a v případě nespokojenosti reaguje velmi rychle – volí rozchod, protože je přesvědčen, že daný partner pro něj není vhodný, chyba je na jeho straně.
• Jiný ztrácí jistotu a kontrolu nad tím, kde je vlastně chyba. Jestli v tom, že je ve vztahu s někým, kdo se k němu nehodí, nebo v tom, že si nese nějaká nevyřešená trápení, bolavá místa a křivdy z minulosti a nebude spokojený nikdy.

Na scénu tedy přichází rozhodnutí, jestli pracovat na sobě a snažit se stávat otevřenějším partnerskému soužití, nebo to vzdát, protože to nebude lepší, i kdyby dělal cokoli. A to je jedno z nejtěžších rozhodnutí: rozpoznat, jestli se máme snažit ještě víc, nebo to vzdát a odejít.

Hledejme řešení, ne chyby

V realitě takové situace většinou hraje roli obojí – ne úplně ideální volba partnera, která vlastně ještě rozvíří naše slabé a problematické stránky. Samozřejmě každá konkrétní situace je zcela jiná, ale s klidem to můžeme zobecnit tak, že bychom měli začít každý sám u sebe.

To, jestli jsme nebo nejsme spokojeni, je v první řadě o nás samých. Věčně nespokojeného člověka nejspíš žádný partner neudělá šťastným. Partner je člověk, který by nás měl na naší cestě doprovázet, ale ne nás někam tahat silou. Měl by to být člověk, s kterým se kdekoli cítíme jako doma, se kterým se cítíme dobře. Nevadí, že to občas skřípe, každý má svoje chyby a slabé chvíle. Podstatné je, jestli máte oba vůli dávat energii do toho, abyste problémy řešili.

I kdyby problém vyplýval z vaší osobnosti, je to i váš partner, kdo svým chováním ta bolavá místa probudil.

Prací na sobě ještě nikdy nikdo nic neztratil, ale všechno má svou míru. Když už je to moc o tom, že všechny chyby partner přisuzuje vám a vy se stále snažíte a nikam to nevede, je to špatná cesta. Partner by si vás měl vážit a mít vás principiálně rád takové, jací jste.

Vztah vzniká na základě setkání dvou jedinečných osobností, z nichž každá si něco v sobě nese z minulosti, něco prožívá v současnosti a někam směřuje do budoucnosti. Oba se vzájemně ovlivňují a jeden v druhém vyvolává určité pocity, reakce, chování. Takže i kdyby problém vyplýval z vaší osobnosti, je to i váš partner, kdo svým chováním ta bolavá místa probudil.

Vztah na miskách vah

Můžeme si to také představit tak, že to, jak jsme zakotveni ve vtahu a jak se v něm cítíme, je váha se dvěma miskami: my a náš pocit jsme vlastně ta váha jako taková, jedna miska je určena pro závaží v podobě pozitivních zážitků, druhá pro závaží v podobě těch negativních. Každý potřebujeme mít ty misky jinak vyvážené.

To, jestli zážitky vyhodnocujeme jako pozitivní, nebo negativní, je z části i o nás samých. Podstatné tedy je, abychom my, jako váha, stáli pevně na svých nohách a měli své priority, hodnoty a hranice, které jednoznačně rozliší pozitivní zážitky od negativních a správně čtou jejich poměry.

Z vnějšího pohledu už ale nejsme váha se dvěma miskami: jsme něco jako digitální váha a viditelný je jen celkový výsledek. Pokud my a náš partner prostě vážíme jinak a výsledky se neshodují, kdo určí, která váha váží špatně? Co když se odchylují obě? A je vůbec podstatné, která váha váží špatně, nebo jde prostě jen o to, že se výsledky liší?

Místo hledání pravdy ohledně chyb a viny má větší smysl začít hledat cesty, možnosti a silné stránky. Problém je lepší uchopit jako něco vnějšího, co se objevilo mezi vámi a oba k němu máte nějaký vztah. Pak se dá lépe řešit spojením svých sil, když pracujete jako tým, v jehož zájmu je maximalizovat harmonii celku.

Nejpodstatnější je vždy vaše rozhodnutí. Je to váš život a vy si vybíráte, kdo v něm hraje jakou roli. Pokud najdete něco, co vás ve vztahu drží a rozhodnete se zůstat, pak je to správné rozhodnutí. Pokud je to naopak, i to je správné – jde zkrátka o to, co chcete a do čeho budete investovat energii.

Pro někoho je přitažlivost prostě silnější než názorové neshody a odlišný životní styl, pro jiného naopak. Jeden má rád změny, jiný se jim vyhýbá. Všechny varianty jsou v pořádku, pokud je přijmete a cítíte se v nich dobře.

Pro muže je sex cestou k blízkosti, pro ženu je blízkost cestou k sexu: Opomíjený sex