Prokrastinujeme všichni a všichni máme schopnost na prokrastinaci vyzrát.
Pokud známe svůj prokrastinanční styl, je pro nás jednodušší vybrat si vhodné přístupy a mentální triky k jeho překonání.
Všichni prokrastinujeme. Prokrastinace není nemoc, je to jednoduše pojmenování odkládání, odsouvání důležitých úkolů. (To se samozřejmě netýká prokrastinace jako součásti psychiatrického problému, kde je jedním z chorobných příznaků.)
Každá osobnost má svou prokrastinující část, tu, která by se ráda vyhnula odpovědnosti, nutnosti plánování a nepříjemným emocím, a tak bez ohledu na následky vše nepříjemné alespoň na chvíli odsouvá na později.
Samo odsouvání povinností není nezdravé, někdy může vést k úlevě, odpočinku, nalezení času pro přemýšlení o motivech a plánech. Jde o to, aby odsouvající část naší osobnosti nepotlačila její ostatní části, aby se nenarušila celková duševní integrita a aby se z prokrastinace nestal problém celého našeho Já.
Ideální by bylo, kdybychom svůj problém s odkládáním úkolů odhalili a zmírnili ho na neohrožující míru dříve, než odkládající část naší osobnosti vyhraje nad její produktivní, efektivně plánující částí.
Aby se zvýšila šance, že si ušijeme řešení na míru, je dobré blíže specifikovat styl odsouvání úkolů.
Zjistit, je-li stupeň odkládání závažný, je jednoduché - stačí se podívat na důsledky. Ty mohou být zevní (neodevzdám diplomovou práci) nebo vnitřní (cítím se špatně i při jinak příjemných aktivitách).
Pokud budu odkládat mytí nádobí, které se mi začne hromadit v kuchyni, ale mně ani nikomu jinému to nebude vadit, mohu prokrastinaci pustit z hlavy. Pokud ale kvůli tomu budu mít pocit neschopnosti a méněcennosti, je na čase hledat řešení.
Aby se zvýšila šance, že si ušijeme řešení na míru, je dobré blíže specifikovat styl odsouvání úkolů. Počítejme však s tím, že se ani tak nemusíme hned strefit. Zásadní pravidlo boje s prokrastinací zní: Hledat a nevzdávat se, pokud některé rady nepomáhají. Je tolik specifických strategických plánů, kolik je prokrastinátorů.
Pokud známe svůj prokrastinanční styl, je pro nás jednodušší vybrat si vhodné přístupy a mentální triky. Zde jsou některé z nich:
Kalendáře, plánovače, seřazení úkolů podle priorit, vyčlenění času pro každý úkol s dostatečnou časovou rezervou; rozdělení velkých projektů do malých úkolů, odškrtávání splněných úkolů, i těch nejmenších.
Překonat nepříjemné emoce s vědomím, že po vykonání části úkolu, ač z donucení, budeme mít lepší pocit, než kdybychom jej odsunuli, dokonce i kdybychom se mu věnovali jen několik minut.
Naplánovat si na dobu po splnění odkládaného úkolu aktivity, které nás baví. Vyčítání si neúspěchu nepomáhá, odměny ano.
Například jóga a aerobní sporty, z nich okamžitou účinnost zajistí jednoduchý postup: zhluboka nadechujte po dobu pěti srdečních úderů, pak vydechujte opět po dobu pěti úderů. Opakujte. Po chvíli pocítíte, že s každým dalším cyklem se váš tep zpomaluje a úzkost se snižuje. V tomto relaxovaném stavu udělejte jakkoliv malou část odkládaného úkolu. Zkušenost zvládnutí největší úzkosti povede k tomu, že příště bude úzkost menší.
Nahradit negativní myšlenky o selhání a nedokonalosti myšlenkami o předchozích úspěších, začít menšími, jednoduššími úkoly.
I když už je jasné, že práci nejsme schopni ukončit v daném termínu, není vše ztraceno. Zde dostává prostor naše kreativita. Můžeme požádat o prodloužení lhůty pro odevzdání práce. Můžeme vypustit z kalendáře méně zásadní úkoly, požádat o pomoc rodinu a přátele nebo si pomoc zaplatit. Neexistuje situace, která by neměla řešení, pokud slevíme z představy, jak by to mělo být.
Přeji hodně štěstí! A nezapomínejte - prokrastinujeme všichni a všichni si v sobě neseme schopnost na prokrastinaci vyzrát.
Proč nás vlastně tak vytáčí, když něco není po našem nebo když musíme chvíli čekat?
12 min
Srdce má svá vlastní křídla, která nespoutají žádná nařízení. Tak proč někdy skomírá?
20 min
Dejte se do kupy, děti teď potřebují vaši pomoc, říká psychoterapeut Peter Pöthe.
67 min