Prokrastinace očima psychoterapeuta

Pokud máte to štěstí, že vám prokrastinace přímo nekomplikuje život, nejspíš jste o ní už alespoň četli a víte, že jde o opakované a těžko ovlivnitelné oddalování důležitých úkolů. Také jste se jistě dočetli, že prokrastinace není lenost a že prokrastinujeme tehdy, když nám na něčem záleží.

Dokonce i jazykoví puristé vzali výraz prokrastinace na milost a neprosazují například liknavost s trochu jiným významovým odstínem. Proč ne, nakonec. Jen bychom se neměli nechat zmást latinským slovem a neměli považovat prokrastinaci za nemoc a diagnózu. 

Prokrastinátor není nemocný (pokud zároveň netrpí duševní nemocí, například depresí), je schopen svůj problém odstranit a už vůbec nepotřebuje léky. Přesto je chronické odsouvání úkolů závažný problém s dopadem na celou existenci člověka.

Udává se, že počet prokrastinujících za posledních třicet let stoupl až šestinásobně a že nejvíc prokrastinátorů je mezi vysokoškoláky – podle některých autorů až 90 procent.

Na druhou stranu uvažujícího člověka jistě napadne, že lidé možná prokrastinovali i před pěti sty lety, jen se tomu neříkalo prokrastinace, neměřilo se to, nepsalo se o tom a také tehdy samozřejmě nebylo tolik vysokoškoláků. A už vůbec nebyli psychoterapeuti. A že je vůbec celé to haló kolem prokrastinace tak trochu přehnané.

Přes všechny moderní návody na život „zde a nyní“ žijeme budoucností. Dokončení školy, založení rodiny, děti, kariéra, úspěch, peníze.

Co musíme, co nesmíme

Myslím, že pravda bude někde uprostřed. Nám lidem je jistě nezávisle na společenské éře vlastní sklon odkládat nepříjemné povinnosti a odsouvat nepříjemné emoce. Přesto boom prokrastinace nebude jen nafouklou bublinou, naopak může jít o jev hluboce provázaný s naší dobou a s naší společností. 

Pokud neodevzdáme včas diplomovou práci, nezískáme titul a neotevřou se nám dveře k existenční pohodě. Pokud včas nedodáme zakázku, příště žádnou nedostaneme. Proto se musíme naučit psát diplomky a dodávat zakázky včas. Proč se nám nechce do diplomek a zakázek, přestože přinášejí vidinu peněz a úspěchu, to pro jistotu příliš nezkoumáme.

Žijeme nakonec v takové době. Potřebujeme problémy operativně řešit, není kdy a není vlastně proč (opravdu ne?) zdlouhavě hledat hlubší než bezprostřední příčiny. Nemáme čas na zohledňování našich osobnostních priorit, našich nejhlubších potřeb.

Potřebujeme uspět a postupovat k cílům. Přes všechny moderní návody na život „zde a nyní“ žijeme budoucností. Dokončení školy, založení rodiny, děti, kariéra, úspěch, peníze.

Nejít s dobou znamená vypadnout z proudu, nehybnost rovná se smrt. Nemůžeme nic odkládat, nesmíme neplnit úkoly včas, nesmíme vypadnout z mohutného proudu ode dneška k zítřku. V žádném případě NESMÍME PROKRASTINOVAT.

Na prokrastinaci lze vyzrát, i s dlouhodobým efektem, a ještě u toho jako bonus získat hodně pro spokojenější a zralejší život.

Proč se ponořit hlouběji

Máte pravdu. Já si tady spiritizuji nad společenskými tématy a vy potřebujete dopsat seminárku, odevzdat analýzu, dokončit projekt, zařídit konferenci a vymalovat tchýni byt. Ovšemže se v této situaci nebudete zamýšlet nad tajnými přáními vaší osobnosti a nad tím, nakolik jsou, anebo nejsou v souladu s tím, co od vás očekává vaše okolí.

V každém případě si na internetu najděte rady, které vám pomohou účinně zatočit s prokrastinací (najdete stovky odkazů, kurzů a knížek). Nebo vyhledejte některého z nás, psychoterapeutů. Na prokrastinaci lze vyzrát, i s dlouhodobým efektem, a ještě u toho jako bonus získat hodně pro spokojenější a zralejší život.

Ale pokud byste se svým problémem přišli za mnou, počítám, že bychom se – poté, co úspěšně odevzdáte onu seminární či diplomovou práci nebo včas dokončíte cokoli jiného – s velkou pravděpodobností dostali do větší hloubky problému. O čem bychom si povídali?

• Jaké jsou vaše cíle a zdali je vůbec máte.
• Proč odkládáte diplomku ze sociologie, ale práci o literatuře jste spolubydlícímu napsal rád a včas.
• Jak nesete neustálý tlak na termíny, tak těžko slučitelný s vaším přirozeně pomalejším tempem.
• Komu děláte radost svým vysokoškolským titulem.
• Co vás opravdu baví a proč, co vás nebaví a proč.
• Co pro vás znamenají očekávání druhých.
• Kde se vzala vaše nedůvěra ve výsledek vaší práce.
• Kde se vzal váš perfekcionizmus, odkud pochází vaše úzkostnost, odkud vaše depresivní nálady.

A vynořila by se jistě spousta dalších a dalších otázek a témat, u každého z vás jiné. Protože člověk je individualita s individuálními potřebami a možnostmi. Snaha o jeho vtěsnání do společenských norem se málokdy povede bez nežádoucích příznaků, jakým je například právě prokrastinace.