Náš vztah se už dlouho nikam nevyvíjí, pro mě je ale těžké se od něj odpoutat.
Ztratila jsem tři důležité muže. Už se bojím někoho k sobě připoutat.
Dcera je unavená, plačtivá, přestává komunikovat. Může jít o depresi? Já i manžel s ní máme zkušenost.
Chci žít svůj život s partnerem. On se ale stále vrací k rodičům. To je jeho život.
Nechci vyvolávat konflikt, radši ustoupím. Pak si to pořád přehrávám v hlavě.
Příčí se mi být s lidmi, kteří neumí jednat na rovinu. Jenže nechci dělat zle partnerovi.
O hlubokých zraněních je potřeba mluvit. Záleží ale na tom kdy, jak a s kým.
Jsem neviditelná, bezcenná, ztracená. Péče o dítě mě vysává a přestávám vidět smysl.
Naši rodinu před lety zasáhla tragédie. A mně se dneska život rozpadá na kusy.
Stanu se hrdinou, dám průchod instinktům, vyřeším konflikt. Proč to v životě nefunguje?
Sestra velmi pečlivě hlídá, jestli nám rodiče dávají oběma stejně. Nevím, jak s ní vycházet.
Kolegyně zneužila mojí důvěry. Dělá se mi fyzicky zle, když je blízko.
Pokud máte aktivní předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.