Naši rodinu před lety zasáhla tragédie. A mně se dneska život rozpadá na kusy.
Mnohokrát jsem syna zbila, nadávala jsem mu, vyhrožovala. Jak se mu můžu omluvit?
Dospívající dcera ze spánku křičí, utíká z postele, pere se s námi. Co se to děje?
Nedokážu pomoci svému synovi, který je z lockdownu v depresi. Už nemám sílu.
Manžel býval veselý člověk, teď se z něj stal vyhořelý, apatický morous.
Z celé rodiny už jsme zůstali jen já s bratrem. Trápí mě, že se navzájem odcizujeme.
Muž mi oznámil, že se sexem nadobro skončil. Vyhýbá se i dotekům, je odtažitý.
Ráda se starám o druhé. Ne každý to ocení.
Navenek žijeme normální rodinný život, pro mě ale začíná být k nesnesení.
Nechala jsem se přesvědčit, ať to spolu ještě zkusíme. Vím, že to byla chyba.
Moje dětství bylo složité, mám strach, že nejsem v pořádku. Jaká je naděje na lepší život?
Čas od času se ve mně probudí pocit, že jsem sama sobě nepřítelem a musím se zničit.
Pokud máte aktivní předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.