Poradna

O problémech vždycky musím začít já, a pak jsem ta špatná.

Můj vztah s dospívající dcerou je chladný. Cítím, že k ní jako otec neumím najít cestu.

Odešla jsem do ciziny za prací, vídáme se párkrát do roka. Cítím, že se jim odcizuji.

Babička nás nechce vidět. Vrátí se, když budeme bezmocní.

Manžel býval veselý člověk, teď se z něj stal vyhořelý, apatický morous.

Manžel stráví u počítačových her mnoho hodin denně. Ničí to náš vztah.

Je to ještě běžná sourozenecká rivalita, nebo problém? Co můžeme jako rodiče dělat?

Trápí mě, jak manžel jedná se synem. Co mohu udělat pro zlepšení jejich vztahu?

Švagrová nesnesla, že jsme se omluvili z oslavy narozenin, a poštvala na nás tchyni.

Otcův paralelní život otrávil atmosféru v celé rodině. Dávno jsem dospělá, ale je to čím dál horší.

Manžel dělá pro děti, co jim na očích vidí. A já jsem ta zlá, která po nich něco chce.

Dcera má bujnou fantazii, ráda a hodně mluví. Nevím, jak na její nepravděpodobné historky reagovat.