„Naše schopnost porozumět si se světěm a lidmi kolem nás je jedním ze základů spokojeného života,“ říká Mirka Čejková, koučka a poradkyně v oblasti komunikace. Stejně jako dalším předním odborníkům jsme se jí zeptali: Čemu musí člověk říci NE, pokud chce žít spokojený život?
Jako kouč hledám s klienty pozitivní cestu vpřed. A ta mnohdy vychází z definice toho, co už v životě nechtějí – stres, strach, nejistotu, žárlivost, málo peněz, nevyhovující práci, protivného šéfa…
Ten seznam může být nekonečný. Každý klient, každý člověk ho obohatí něčím novým, specifickým, ale jsou samozřejmě témata, která se opakují. Jedním z nich je přání: nechci zažívat zklamání, nedorozumění, nepochopení.
Na otázku redakce tedy odpovídám z perspektivy svého oboru – komunikace. Zklamání, nedorozumění, nepochopení samozřejmě má své kořeny v komunikaci, a to především v té interní, kterou vedeme ve své hlavě, sami se sebou. Měli bychom se učit vnímat ji a pracovat s ní.
Jestli komunikace vede k pochopení nebo k nedorozumění, je v našich rukou.
Jestli něčemu říct ne, pak našim předpokladům. Předpoklady k nám patří, děláme je na základě své zkušenosti, svého vnímání světa, jsou projevem naší osobnosti. Komplikují nám život, to pro čtenáře Psychologie.cz není žádná novinka. Předpokládáme, že druhý
- bude jednat jako my
- oceňuje stejné věci
- rozuměl zadání
- má stejnou zkušenost, znalost
- vyhodnocuje fakta jako my
- má odvahu
- je zodpovědný, čestný, dochvilný.
Zkrátka ať předpokládáme cokoli, bez ověření skutečného stavu, je to jen v naší hlavě a zavede nás to nejspíš k pěkně hořkému zklamání.
Stejnou negativní službu nám prokáže očekávání. Pokud něco očekáváme, a ten druhý – partner, kolega, nadřízený, prodavač, doktor, učitel, spoluhráč – neví, co očekáváme, nemůže na to reagovat “správně”. A zklamání si tak opět způsobujeme sami.
Naše schopnost porozumět si se světěm a lidmi kolem nás je jedním ze základů spokojeného života.
A třetí důrazné Ne! v komunikaci dávám interpretaci. Pokud si kdykoliv uvědomíte, že přemýšlíte, co tím druhý asi myslel, co chtěl říct, co je za tím, co to znamená, přestaňte s tím a raději se zeptejte.
Vyjasněte si situaci, řekněte: Nevím, co přesně tím myslíš. Na mě to působí, jako bys chtěl… (doplňte, jak jeho slova vnímáte). Můžeš to upřesnit? Nebo to partnerovi v diskuzi přehrajte zpátky: Řekl jsi… Znamená to tedy, že…? Chápu to správně, že…?
Jestli komunikace vede k pochopení nebo k nedorozumění, je v našich rukou. A protože naše schopnost porozumět si se světěm a lidmi kolem nás je jedním ze základů spokojeného života, přimlouvám se pro začátek
- za převzetí kontroly nad předpoklady, které se nám rodí v hlavě
- nad očekáváními, se kterými do komunikace vstupujeme
- a nad interpretacemi, do kterých se pouštíme – a tak často se do nich zamotáváme.
Přeju nám všem, abychom těmto nástrahám komunikace – a díky tomu i sobě navzájem – lépe rozuměli.
Redakce děkuje za inspiraci přátelům z Galerie NE.
Líbí se vám Psychologie.cz?
Máte dvě možnosti, jak s námi zůstat v kontaktu – rovnou nás podpořit a připojit se, nebo jen zdarma dostávat naše newslettery.
