Čemu musí člověk říci NE, pokud chce žít spokojený život?
 Negativní vymezování je pro mnoho odborníků tabu, ale pojďme ho pro jednou porušit. Čím vším si my lidi zbytečně komplikujeme život?

 Na anketní otázku Psychologie.cz odpovídá psycholog Michal Petr.

Komplikujeme si život hlavně tím, že vytváříme komplikace. To umíme na výbornou. Jak? Brněním na srdcích, nepřímou komunikací, strachem z autenticity a nedůvěrou v sebe sama a život obecně.

Tím, že se bráníme léčení emočních zranění a negativních přesvědčení o sobě. Tím, že místo odpovědnosti hrajeme “hru na viníka”. Že se stále znovu chytáme do pocitu oběti, kde se cítíme bezmocní. Nebo když máme pocit, že jsme sežrali moudrost světa, a míjíme se s přirozenou pokorou před řádem věcí.

Když se něčemu snažíme říct NE, může jít o tricky moment, kdy se to, co je, snažíme potlačit, popřít, vyhnout se tomu. Jde mimochodem o jednu z nejčastějších zakázek v psychoterapii. Lidé přijdou a říkají: Jsem takový a makový, ale chci být jiný.

Potřeba vývoje a pozitivní změny je důležitá a je dobré jí věnovat pozornost. Čím více však tlačíme na změnu, tím méně se přijímáme a tím větší vytváříme rozdíl mezi tím, jací jsme a jací si přejeme být.

Začít tam, kde jsme

Změna je dlouhodobě udržitelná a transformativní, když akceptujeme realitu a sebe sama v ní. Když uznáme, že jsme takoví, jací jsme, a uvolníme se v tom.

Jak už jsem vysvětlil v článku Když se věci náhle změní, přijetí neznamená souhlas, ale pochopení, že je třeba začít tam, kde jsme, a ne kde si přejeme být. 

Dobře nastavit hranice druhým i sobě samotným je samozřejmě stejně tak důležité jako obtížné. Stejně jako rozumět, kdy naše NE slouží k podpoře a dobré péči o sebe a o druhé a kdy jde o odmítnutí výzvy k rozvoji.

Dá se možná říci, že NE směřující k větší integritě, otevření a akceptaci je konstruktivním nástrojem naší svobodné vůle, oproti NE, které nás udržuje ve známém, které však nenese plody, jež si přejeme.

Jak už to však v našem polaritním světě chodí, vždy jde o úhel pohledu a o subjektivní uvědomění prospěšnosti či neprospěšnosti vzhledem k místu, kde stojíme a kam jdeme. A život je, zdá se, příliš komplexní, než aby se dal zachytit pár větami. Takto je však aspoň o čem psát.