Potřebuje „prohrát“ boj o pozornost s tátou, s mámou, se sourozenci, ale i s přáteli nebo koníčky rodičů. Když jsou doma jen dva, nejčastěji dítě a maminka, a dítě je hlavním objektem jejího zájmu, nebude dítě připraveno na život ve zdravých vztazích.
Milující matka má totiž vedle monopolu na mateřskou lásku zároveň moc dítě trestat a odvrhnout. Představuje zdroj veškeré hodnoty dítěte. Matka je tak v představě dítěte rozštěpena do dvou bytostí: dobré a zlé. V dospělosti se to projevuje hraničními poruchami a paranoidním vnímáním – dobrou a zlou polaritu pak promítá do svého životního partnera či partnerky.
Matka by neměla usilovat o pozici výhradní „autorky dítěte“. Když dítě svoji existenci odvozuje od lásky dvou lidí, dospívá v životě k zájmu o soulad a spojování lidí. Kdo zažil vztah pouze s matkou, vztahuje se ke světu individuálně, často žárlí, rozbíjí vztahy, nese si do života narcistní poruchy.
V partnerských konfliktech se rozostřuje hranice mezi fantazií a realitou. Rodiče si o sobě navzájem myslí hrozné věci. O svém pohledu překvapivě snadno přesvědčí i zkušené odborníky. Když je člověk přesvědčený, je také přesvědčivý: vlastně psychologovi ani advokátovi nelže.
Jakých chyb se mohou dopustit inteligentní a v psychologii orientovaní rodiče, kteří našli rozumné řešení svého konfliktu? Zapomenou, že pro dítě je i jejich dobré řešení stále velkou ztrátou. Nechápou stavy, které pak dítě prožívá, nerozumí změnám v jeho chování, jež jsou důsledkem jeho bolesti a nejistoty. I pro psychologa je těžké rozpoznat, co se s dítětem děje a jak mu pomoci.