1. 9. 2021
Četl jsem nedávno rozhovor s jedním již starším odborníkem na duševní nemoci. Právě pro jeho vyšší věk jsem si myslel, že v rozhovoru najdu životní moudrost a nadhled. Nedočetl jsem se však o ničem více, než jen v jaké krizi žijeme. Všechno se hroutí, říká odborník na lidskou duši. Vše je postavené na hlavu, tradiční rodina nefunguje, technologie nás ubíjejí, neumíme žít vztahy, jsme nezodpovědní, moderní společnost nás toto a ono – ale všechno špatně. Celý rozhovor. V jeho odpovědích jsem nenašel pozitivní pohled ani náznak důvěry ve změnu k lepšímu. Ale co mě zaujalo především: že jsem v nich (vyjma jeho nevyjádřené nostalgie při vzpomínání na to, co kdysi údajně bylo v pořádku, než to moderní doba pokazila) nenašel ani náznak odborníkovy vlastní radosti ze života.
Nemyslím si, že je možné, že někdo s takto pesimistickým pohledem na současnost (tedy i SVOU přítomnost) může žít radostný a nadějeplný život. Takový pesimismus musí omezovat také jeho schopnosti – jako lékaře duševních nemocí – pomáhat pacientům. Protože jak pomůže nalézt depresivním nebo úzkostným lidem novou životní radost někdo, kdo ji nezažívá natolik, aby alespoň trochu pronikla i do jeho veřejného působení, článků a rozhovorů?
Pokračovat ve čtení
Odemknout článek e-mailem
zdarma pouze tento článek.
Skvělé, článek je odemčen.
Odkaz jsme vám poslali na e-mail.
Odemknout celý web
od 104 Kč měsíčně
Přihlásit se
už mám předplatné