Příchod nového člena rodiny je bezpochyby jedním z nejintenzivnějších a nejemotivnějších zážitků – nebývá ale tak růžový, jak nám obvykle tvrdí okolí nebo články v lesklých časopisech. Přerod v rodiče je změna, která nás postupně přiměje k přestavbě dosavadních hodnot. Donutí nás vrátit se do minulosti a vědomě či nevědomě hledat modely rodičovství ve vlastním dětství. Tato změna nás provází po zbytek života a pomáhá nám hlouběji pochopit význam pojmů, jako je vděčnost, hluboká láska či skutečný strach. Tolik a mnohem víc dokáže jeden malinký spící uzlíček, který stojí na začátku.

Pokud se ale bavíme čistě o porodu a týdnech po něm, málokdo nám otevřeně řekne, že právě toto období může být v životě ženy jedním z nejvíce stresujících. A neopomínejme muže, který stojí po jejím boku a vše prožívá s ní, byť to mnohdy nevychází tolik najevo. Takže přesto, že je příchod nového člena rodiny drtivou většinou lidí vnímán jako pozitivní životní milník, je třeba uvědomovat si náročnost situace – o to více, pokud se jedná o „poprvé“.

Po porodu a v šestinedělí ženy procházejí extrémními změnami: poporodními bolestmi, přestavbou těla, velkou fyzickou a psychickou únavou, změnou režimu i hormonálních hladin, spánkovou deprivací a nakonec změnou životní role. Nejedna žena se navíc potýká s pocitem jistého druhu selhání. Z toho, že všechna ta pozitivní očekávání – jako například příval mateřské lásky – se neplní ihned, v předpokládané míře nebo se nekonají vůbec. Vše se tak nějak pokorně čte, ale skutečnou hloubku a náročnost dané situace si čerstvá máma uvědomí teprve poté, co získá vlastní zkušenost.

Průměrný věk prvorodiček v České republice je 28,8 roku. To znamená, že žena žila poměrně dlouhou část svého dospělého života bez potomka – životem svobodným, bez deficitu spánku (pokud nepočítáme posedávání u vína s kamarádkami či pracovní večírky), s vlastním příjmem, uklizeným bytem a společenskou a duševní potravou, čerpanou z kolektivu přátel a kolegů.

Po porodu se její život obrátí o 180 stupňů. Zúží se na zabezpečení základních potřeb miminka a často až potom těch vlastních. Není tedy divu, že náročnost této situace se odráží v jejím zdraví. Užší optikou se podíváme na psychické obtíže, se kterými se setkávám v rámci psychiatrické praxe, a nakonec si řekneme, jak by o sebe žena po porodu měla pečovat a čím se řídit, aby předešla vyčerpání a zdravotním problémům.

Kdy to začíná být vážné

Až 88 % žen trpí v období po porodu nějakou změnou psychiky. Jako nejčastější je popisováno tak zvané poporodní blues, kterým trpí až 80 % žen a zejména prvorodičky. Projevuje se emoční labilitou, podrážděností, vyčerpáním, kolísáním nálad. Novopečené maminky pláčou v situacích, ve kterých by se dříve nerozplakaly, rozčilují je věci, které předtím nepovažovaly za podstatné, a podobně. Dobrou zprávou však je, že tento stav obvykle odezní do čtrnácti dnů.

Pokud se tak nestane, mluvíme o poporodní depresi, kterou trpí zhruba 10–15 % žen. Projevuje se velkou únavou, strachem o dítě, emoční labilitou, podrážděností, plačtivostí, pocity beznaděje, úzkostí a někdy i myšlenkami na smrt. S poporodní depresí máme v psychiatrii bohaté zkušenosti a víme, jak ji léčit. Není vhodné čekat, až odezní sama, protože se mnohdy naopak prohlubuje a neléčená může ohrozit jak samotnou matku, tak i dítě a jeho další vývoj. Antidepresiva, která se podávají k její léčbě, je možno užívat současně s kojením (do mateřského mléka nepřestupují nebo jen v minimálním množství), takže se není třeba obávat vynucené zástavy laktace.

Velmi časté jsou v prvních týdnech po porodu úzkostné poruchy, jejichž vzniku nahrává nedostatek spánku. Napilo se děťátko dost? Dala jsem do pračky prášek? Budu vůbec někdy spát? Co když se zítra manžel cestou do práce vybourá? Pokud podobné myšlenky maminku zahlcují a zabírají jí většinu dne, nebo jí navíc nedovolí spát ani tehdy, když spí miminko, je na čase začít něco dělat a nebát se vyhledat odborníka. V případě úzkostných poruch je účinná psychoterapeutická intervence, pokud nestačí, pomůžou léky. I tady platí, že většinu z nich lze užívat a současně kojit.

• Národní ústav duševního zdraví před rokem spustil aplikaci KOGITO určenou ženám těhotným a po porodu, které trpí depresivní a úzkostnou poruchou. Tyto ženy často nemají takovou finanční svobodu ani čas navštívit odborníka osobně. Aplikaci lze stáhnout zdarma a dle principů kognitivně behaviorální terapie se věnovat duševní hygieně doma.
• Pomoc dále nabízí například spolek Úsměv mámy, který se věnuje osvětě duševních onemocnění v mateřství a organizuje svépomocné a podpůrné skupiny v různých městech po České republice.

Posledním problémem, se kterým se setká zhruba 0,15 % rodiček, je poporodní psychóza. O co méně žen se s ní potýká, o to jsou její projevy závažnější. Projevuje se poruchami vnímání, myšlení, úzkostí, poruchami spánku a nálady. Dotyčná bývá často mimo kontakt s realitou, čímž samozřejmě ohrožuje nejen sebe, ale i děťátko. Zde není nač čekat a je přímo nutné psychiatrickou péči vyhledat.

Pět zásad péče o sebe

Jako psychiatr a zároveň matka jsem si po porodu a v následujících měsících (a snad i letech) uvědomila, co nám ve škole, v praxi a ani doma či u oběda s kamarádkami nikdo neřekl: že v životě ženy snad není jiné situace, kdy se naplno ukáže, jak moc je schopna vnímat své skutečné potřeby a sama sebe opečovat.

Ano, děťátko patří na přední příčky, ale stále platí to staré a známé: pokud nebudeš v pohodě ty, maminko, nebude v pohodě ani tvé miminko. Že je důležitý spánek, strava, odpočinek, toho všeho jsem si byla vědoma. Avšak racio bylo kolikrát silnější, a tak jsem neposlouchala, co si mé tělo žádá, a šla často za vlastní hranice. Úklid, vaření, vyprat a vyžehlit, musím ještě tohle a ještě tamhleto… Stejného chování si všímám u žen okolo.

Snažíme se vyhovět partnerům, rodičům, osobním nárokům, chodu domácnosti, a tak vlastní potřeby odsouváme, kam až nám to vlastní tělo a psychika dovolí. Proto mne s odstupem času a zároveň v rámci přípravy na příchod dalšího potomka napadlo sestavit takový základní žebříček hodnot, který, troufám si říci, by si měla držet v mysli každá maminka s nově narozeným dítkem.

Takže, milé maminky, po porodu, v šestinedělí a vůbec první měsíce po narození vašeho děťátka myslete na těchto pět základních věcí:

1. Dobrý spánek, jak jen to jde

Spánek je alfou a omegou naší fyzické i psychické kondice. Udělejte si z něj prioritu! Pokud máte možnost a miminko spí (a druhé, třetí dítě je ve školce či škole), zahoďte vysavač nebo hadr a zalehněte do postele. Spánkový deficit je mnohem horší než drobky na podlaze nebo nevyžehlené prádlo. Opravdu.

Pro zajímavost, v roce 1965 student Randy Gardner podnikl experiment, aby si ověřil, jak dlouho vydrží lidské tělo bez spánku. Vydržel to 11 dní, poté se dostavila naprostá vyčerpanost a lékaři mu tento experiment ukončili, protože trpěl halucinacemi a poruchami myšlení. K prvním známkám spánkové deprivace dochází již po 24 hodinách.

2. Kvalitní palivo pro vaše tělo

Skutečně dbejte na to, zda dostatečně jíte – ani moc, ani málo a pestrou stravu. Nezapomínejte také na pitný režim. Je pravděpodobné, že se v různých zdrojích dočtete, jak byste kvůli kojení a následným kolikám miminka měly vyřadit z jídelníčku určité potraviny jako například čokoládu, tučná jídla, sýry, čerstvé pečivo, jahody a podobně. Nejsem laktační poradkyně ani pediatr, takže k těmto univerzálním radám mohu za sebe říci jen jedno: každé spojení matky s novorozeným dítětem, přesněji s jeho trávicím systémem je tak specifické, že tyto rady nelze univerzálně aplikovat na všechny. Držte se toho, co vám vyhovuje.

3. Nenechte se rozhodit cizími názory

Dovolte si starat se o miminko tak, jak to vyhovuje vám a vašemu partnerovi, nikomu jinému. Není horší rady než té nevyžádané. A bohužel, spousta lidí kolem má pocit, že vám jejich rady zákonitě pomohou. Ba co víc, někdy se vás až urputně snaží napasovat do jejich vzorce rodičovství. Myslete na to, že miminko je vaše a vašeho partnera. Vy jste rodiče.

Nikdo jiný s miminkem není tak intenzivně jako vy. Vy sama nejlíp víte, zda vám šlo či nešlo kojit a proč. Vy víte, kdy naposledy vaše miminko spalo, kolik toho vypilo, kolik jste mu měnila plen. Vy máte představu o tom, jak chcete dítě vychovávat. Požádejte tedy ostatní, aby to respektovali a nezahlcovali vás něčím, o co nemáte aktuálně zájem. Je možné, že se jejich rady budou hodit později. Ale teď? Teď ne, prosím.

4. Nebuďte na to sami

Přemýšlejte o vašich zdrojích pomoci a nebojte se o pomoc požádat. Nesnažte se být na všechno sami. Dnešní společnost to mnohdy očekává: být perfektní rodič, partner, dítě, zaměstnanec, vše zvládat a ideálně sám a s úsměvem. Tohle je představa o dokonalosti. Jenže být „dokonalý“ neznamená zvládat vše sám. Dokonalý rodič neznamená nebýt unavený, nebýt vzteklý, být neomylný, nemít emoce.

Definice dokonalého rodiče neexistuje. Jako dobrý rodič byste však měli vědět, kde máte své hranice a limity. Umět si přiznat, že je situace opravdu náročná, a říci si o pomoc. Požádat o pomoc není známkou selhání, ale naopak silné vůle k tomu, aby byly věci v pořádku, abyste vy byli v pořádku a mohli zase fungovat.

5. Emoční podpora

Buďte v kontaktu s někým, před kým se nemusíte přetvařovat. Ať je to partner, vaše matka, sourozenec či kamarádka. Udržujte otevřený kontakt s člověkem, před kterým můžete otevřeně říct, že jste měla náročnou noc, jste pekelně unavená nebo že vás štve, že vaše děťátko zrovna nechce jíst. S někým, před kým si můžete otevřeně zanadávat, poplakat, s kým můžete vést debatu bez cenzury nebo jednoduše mlčet. Ventil pocitů a emocí slouží k úlevě a jejich zdravému zpracování.

V neposlední řadě myslete na to, že je zdravé mít čas sama pro sebe, bez děťátka, pokud se na to jako matka cítíte, a nezapomínat na pravidlo tří S: smích, sport a socializace – přátelé. Bez přátel, sportu a smíchu to není život.

Závěrem mohu říci, že pokud máte obtížné noci, věřte, že nic netrvá věčně. Ani probděné noci a pláč děťátka. Ono jednou stejně usne a vy se vyspíte a odpočinete si také. Tak tedy hodně štěstí, zdraví a sil do nastávající životní etapy!