Šarlatán Timothy Ferriss, autor bestselleru Čtyřhodinový pracovní týden, ve své novém manifestu 4 Hour Body (zatím jen v angličtině) opět provokuje. Chce po nás, abychom vylezli z pohodlné komfortní zóny a sami prozkoumali, co se děje za jejími hranicemi.
Všechno se tentokrtát točí kolem našeho těla a zpochybnění zažitých mýtů, ať už to jsou zaručené diety z módních časopisů nebo pot a slzy v posilovně. Vítejte v novém těle superčlověka.
Deníček blázna
Sám autor v úvodu zmiňuje, že je dobré jeho novou knihu vnímat jako deníček blázna, který si poznatky o svém těle a tréninku nadšeně zapisuje od svých osmnácti let. Od roku 2004 absolvoval přes tisíc krevních testů a za všechny experimenty prováděné na svém těle a technologické hračičky k tomu určené zaplatil více jak čtvrt milionu dolarů. Uznejte, je tohle normální?
Své myšlenky a experimenty opět staví na Paretově principu „osmdesát na dvacet“. Jinými slovy, jak dosáhnout požadovaných výsledků (80 %) s co nejmenším úsilím (20 %).
„Něktěří lidé se průměrní narodí, jiní průměrnosti dosáhnou vlastní pílí a někoho je nutné k průměrnosti dokopat.“ Joseph Heller
Zachází tu ještě dál – s extrémy Ferriss nikdy neměl problém. Odkrývá na vlastní kůži testované metody a doporučení, jež nám přinesou ne Paretových osmdesát, ale neskutečných pětadevadesát procent – ať už ve sportu nebo třeba při sexu. Kdo by se nechytil na kapitolu nazvanou Patnáctiminutový ženský orgasmus? Nakonec marketingový podtitulek knihy zní vyzývavě – jak se stát superčlověkem.
Experimentální lifestyle
Novým mentálním modelem našeho života se má stát experimentální životní styl. Je to jen a jen na nás, nikoli na médiích nebo doktorech, zjistit, co na naše vlastní tělo funguje nejlíp.
„Čtyřhodinové tělo“ není podle Ferrisse dogma. Je tu jen příčina a následek. Asi už tušíte, že knížka přinese užitek hlavně těm, kteří už se třesou, až se po přečtení příslušné kapitoly vrhnou do vlastních experimentů. Žádné oddechové čtení na dobrou noc.
Více není vždy lépe. Pokud se vydáme cestou experimentálního lifestylu, naší největší výzvou bude odolat pokušení dělat stále víc a víc.
Ferriss stejně jako v předchozí knize Čtyřhodinový pracovní týden tlačí na efekt. Vaši kámoši musí po krátké době, co jste se neviděli, závistivě vyvalit oči: Jaks to, k---a udělal?
Jedním z ústředních pojmů je tu takzvaná „Minimální efektivní dávka“ (MED), tedy nejmenší dávka, která vytvoří požadovaný výstup (opět osmdesát na dvacet – dvacet procent úsilí, osmdesát efektu). Cokoliv nad tento ideální poměr je jen plýtváním času. A ten ve Ferrissově přemýšlení hraje velmi významnou roli.
Jednoduchý příklad: k uvaření vody na čaj potřebujeme 100°C. Jakákoliv vyšší teplota nám vodu pro náš účel lépe neohřeje, pouze sežere víc energie. Pokud při našem tréninku opakovaně překračujeme MED, zbrzdí to náš proces proměny v superčlověka o týdny až měsíce.
Nemusíme při tom dopodrobna znát a zkoumat biologické fungování našeho těla. Stačí zmáčknout pár tlačítek ve správném pořadí, tvrdí Ferriss.
Více není vždy lépe, dodává. Pokud se vydáme cestou doporučovaného experimentálního životního stylu, naší největší výzvou bude odolat pokušení dělat stále víc a víc.
Všechno, co víš, je jinak
Abychom přistoupili na novou hru, ve které zvládneme zdánlivě nemožné, musíme ignorovat vše, co jsme dosud považovali za nezpochybnitelné. Pokud se rozhodneme trochu prozkoumat tuhle nezvyklou cestu, musíme hledat na nezvyklých místech, což je v podstatě synonymem pro celou 4 Hour Body. I já, i když jsem novým a divným pohledům na věc extrémně otevřený, jsem si při čtení nového Ferrisse často připadal jako Alenka v říši divů.
Populární dietní trendy a s nimi související zažitá marketingová hesla autor prostě škrtá. Celulitida? Žádný problém. Není to ani nemoc, ani ženský problém. Je to jen tuk a není tak těžké se ho zbavit. Návod, jak spolehlivě a bez hladovění zhubnout, bez známky pochyb o jejich univerzální platnosti představí na několika stránkách.
Zdraví? Fitness? Podle Ferrisse absolutně bezvýznamné pojmy, když nejdou přesně změřit. Pokud chcete nahlédnout až tam, kam nás autor svým prstíčkem láká, měření se nevyhnete.
Trápí vás nadváha a nechcete se přitom moc hýbat? Nevadí, za měsíc těch osm kilo s Timem shodíte. Chcete za stejnou dobu nabrat patnáct kilo čisté svaloviny, abyste se konečně mohli cítit jako „pořádnej“ chlap? Vše je jen otázkou správného načasování stravy a tréninku (pozor, cvičit příliš často je kontraproduktivní, upozorňuje Ferriss). Nemůžete se dlouhodobě zbavit bolestí v kříži? Odložte podpadky a vyvýšenou obuv. Uleví se vám.
Vítej v klubu, na geny se nevymlouvej
Ještě pořád si myslíte, že je maraton jen pro nadřené atlety? Za tři měsíce jste v klubu. Chcete se přitom vymlouvat, že vám k radikální „přestavbě“ brání vaše genetická výbava? Ferriss vás jednoduše přesvědčí o opaku.
K podobnému závěru nakonec dospěl i Eric Lander, šéf Human Genome Project: „Znovu a znovu potkáváme lidi, kteří tvrdí: je to genetické, nic s tím nenadělám. To je nesmysl. To, že něco souvisí s našimi geny neznamená, že to nemůžeme změnit.“ Predispozice podle Ferrisse ještě neznamená předurčení.
Tim Ferriss je liška mazaná. Vtipně jednou poznamenal, že moderního člověka nejvíc trápí dvě věci – přeplněná emailová schránka a přebytečné tuky.
První zmiňovaný problém rozlouskl ve své první knize Čtyřhodinový pracovní týden. Ve 4 Hour Body útočí na tuky. Sám ale zdůrazňuje: „Nepředpokládejte, že je něco pravda jen proto, že to říkám.“
Podvodník, nebo průkopník? Jak to zjistíme? Nevím jak vy, ale já tomu chlapovi nevěřím nic, dokud si to sám na sobě nevyzkouším. A jakože mám chuť pod vlajkou experimentálního životního stylu prozkoumat většinu toho, o čem ve své nové knize píše.
