Poradna
Kdyby se k sobě lidé uměli chovat líp, možná by nebylo potřeba tolik psí lásky.
Chci si život zpestřit nezávazným sexem, ale pokaždé se zamiluju.
Nedokážu se radovat. Mám v životě tolik hezkého a dobrého, tak proč to nejde?
Příčí se mi být s lidmi, kteří neumí jednat na rovinu. Jenže nechci dělat zle …
Vyletí na mě kvůli maličkosti, jindy celé dny mlčí. Už se bojím cokoli říct.
Jsem neviditelná, bezcenná, ztracená. Péče o dítě mě vysává a přestávám vidět smysl.
Mnohokrát jsem syna zbila, nadávala jsem mu, vyhrožovala. Jak se mu můžu omluvit?
Někdy člověk musí být na chvíli dál, aby třeba časem mohl být zase blíž.
Nebyl to on, kdo od rodiny odešel. Přesto se s ním jeho syn nechce vůbec …
Vnímám, že moje emoční reakce na jeho chování jsou nepřiměřené, ale co s tím?
Manžel by moc chtěl, já se ale na další dítě necítím. Má taková situace vůbec …
Potřebuju ujišťování, že mě partner miluje. Tuším, že řešení musím hledat u sebe.
Když se z partnerů stanou jen spolubydlící, děti přicházejí o něco zásadního.
Podle partnerky jsem povýšený, mluvím s ní jako s blbcem. Jak jí můžu dodat sebevědomí?
Moje psychika mi ve stresu podráží nohy. Nejradši bych se všech emocí zbavila.
Partnerka mi hodně ublížila. Cítím, že jsem se s tím ještě nevyrovnal. Co můžu udělat?
Dospívající syn není šťastný a obrací své emoce proti nám. Jak se s tím vyrovnat?
Nenašli jste odpověď na svůj problém?
Pokud máte aktivní předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.