Ztratila jsem tři důležité muže. Už se bojím někoho k sobě připoutat.
Dcera je unavená, plačtivá, přestává komunikovat. Může jít o depresi? Já i manžel s ní máme zkušenost.
Chci žít svůj život s partnerem. On se ale stále vrací k rodičům. To je jeho život.
Nechci vyvolávat konflikt, radši ustoupím. Pak si to pořád přehrávám v hlavě.
Příčí se mi být s lidmi, kteří neumí jednat na rovinu. Jenže nechci dělat zle partnerovi.
O hlubokých zraněních je potřeba mluvit. Záleží ale na tom kdy, jak a s kým.
Jsem neviditelná, bezcenná, ztracená. Péče o dítě mě vysává a přestávám vidět smysl.
Naši rodinu před lety zasáhla tragédie. A mně se dneska život rozpadá na kusy.
Stanu se hrdinou, dám průchod instinktům, vyřeším konflikt. Proč to v životě nefunguje?
Sestra velmi pečlivě hlídá, jestli nám rodiče dávají oběma stejně. Nevím, jak s ní vycházet.
Kolegyně zneužila mojí důvěry. Dělá se mi fyzicky zle, když je blízko.
Mnohokrát jsem syna zbila, nadávala jsem mu, vyhrožovala. Jak se mu můžu omluvit?
Pokud máte aktivní předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.