K manželovi už nic necítím, přesto mě v našem vztahu stále něco drží.
Péče o tchána nám bere všechnu energii. Bojíme se, co bude, až přestane chodit úplně.
V mém životě se stalo hodně změn najednou. Cítím se vyčerpaná, odpojená sama od sebe.
Náš vztah se už dlouho nikam nevyvíjí, pro mě je ale těžké se od něj odpoutat.
Ztratila jsem tři důležité muže. Už se bojím někoho k sobě připoutat.
Dcera je unavená, plačtivá, přestává komunikovat. Může jít o depresi? Já i manžel s ní máme zkušenost.
Chci žít svůj život s partnerem. On se ale stále vrací k rodičům. To je jeho život.
Nechci vyvolávat konflikt, radši ustoupím. Pak si to pořád přehrávám v hlavě.
Příčí se mi být s lidmi, kteří neumí jednat na rovinu. Jenže nechci dělat zle partnerovi.
O hlubokých zraněních je potřeba mluvit. Záleží ale na tom kdy, jak a s kým.
Jsem neviditelná, bezcenná, ztracená. Péče o dítě mě vysává a přestávám vidět smysl.
Naši rodinu před lety zasáhla tragédie. A mně se dneska život rozpadá na kusy.
Pokud máte aktivní předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.