Nový audiobook: Spirála rozvoje
Vyberte si své téma Přístup k hlavnímu obsahu
Foto: Thinkstock.com

Terapie hadr

Stal jsem se obětí amygdalického únosu. To se bez významného podnětu začnete chovat jako pitomci.

Ze seriálu: Editorial

Během minulého prodlouženého víkendu jsme s rodinou hráli večer co večer stolní hru Osadníci z Katanu. První den se mi docela dařilo. Promlouval jsem synovi do duše, že se přeci nemůže vztekat jak malej. Že je to jen hra a vzájemné škodění je právě ta zábava! A ať si počká, že se to zase otočí.

Další dva večery se mi nedařilo. Kostky padaly přesně opačně, než jsem potřeboval, a když už přišla série těch mých jedenáctek nebo šestek, byl jsem zrovna vyšachovaný ze hry černou figurkou, kterou předtím na mé políčko škodolibě umístilo některé z dětí.

A samozřejmě moje žena. Škody mi způsobovala nejdřív s gustem, pak s omluvným úsměvem, pak se soucitným výrazem a nakonec s takovou tou grimasou, jako když zkoušíte, jestli jsou ty dráty kolem ohrady s dobytkem opravdu pod proudem.

Viděla, jak trpím, a já chápal, že někam toho černýho hajzla postavit musí, přece nebude škodit malému klukovi. Většímu škodila stejně jako mně, ale to jsem nevnímal.

Překvapeně jsem sledoval, jak se mi rozjíždí celá paleta frustrací. Sebelítost, pomstychtivost, zlost, chuť zachovat se jako kretén – sebrat mlčky své figurky a jít si číst, ať si to dohrajou. Blbečci.

Právo všechno zkazit

Taková malá situace a takové parádní psycho! Terapie se Špatenkou hadr. No, dohrál jsem to. Na závěr jsem se s ostatními podělil o své postřehy:

  • že tahle chytrá variace na hru monopoly má výjimečný přesah, že se přelévá z herní plochy do mysli hráčů
  • takže by všichni měli vedle svého zisku sledovat a rozumně vyvažovat zájmy ostatních, aby je hra také těšila
  • nespolčovat se (to je jedno, že vytvářet aliance je podle pravidel v pořádku!), aby se méně úspěšní hráči neradikalizovali a chtěli hrát i příště.

Znělo mi to docela rozumně. Jenže, po pravdě, co znělo jako moudro, vzešlo z dětinského pocitu mě to takhle neba, hrajte jinak, nebo s váma neka.

Nejmladší u stolu na moje poučení a doporučení reagoval trochu překvapeně, smířlivě: „Tati, vždyť je to jen hra.“

Jo, já vím. Taky vím, že tomu, co se mi přihodilo, se někdy říká emoční přestřelení nebo amygdalický únos. A že jsem tu situaci ustál o fous líp, než kdybych to nevěděl.

Podobné stavy zažíváme v různé intenzitě a v různé frekvenci všichni. Dokážete je rozpoznat u druhých a reagovat na ně s porozuměním? Při jaké příležitosti jste „skryté vady“ své povahy vědomě pozorovali u sebe?

Psychologie.cz je společným dílem...

...psychologů a psychoterapeutů a vás, čtenářů. My píšeme, natáčíme, radíme, upřímně sdílíme naše profesní i osobní zkušenosti. Vy nám posíláte náměty a skládáte se na honoráře autorů a provoz webu. Díky tomu můžeme psát a mluvit jen o věcech, které dávají smysl. Nemusíme brát ohled na vkus masového publika ani na zájmy inzerentů – na našem webu nenajdete jejich reklamy ani PR články.

Jako předplatitelé získáte neomezený přístup k hlavnímu obsahu, budete moci kdykoli sledovat naše online kurzy a přednášky, otevře se vám možnost využívat naši poradnu a také ulevíte očím, protože články budete moci nejen číst, ale i poslouchat. Platba je jednoduchá a bezpečná. Pro představu: roční předplatné vás vyjde na 31 korun týdně, to je jako deci vína nebo jedno malé pivo. Připojte se k nám a podpořte nás. Děkujeme.

Varianty předplatného

Články k poslechu

Čtyři záhady

Psychologie stále neumí vysvětlit některé tajemné fenomény. Ale nevzdává to.

12 min

Na tohle já nejsem

V čem doopravdy spočívá rozdíl mezi tím, co mi nejde, a na co mám nadání?

13 min

Nešťastné tělo

Tělo je snadný terč našich myšlenek a nálad, když cítíme nespokojenost se svým životem.

12 min

Humři a domněnky

Vítejte v nejkomplexnějším návodu na život pro nadcházející dekádu.

10 min

Emoční stopy

Zlozvyky jako kousání nehtů nebo skřípání zuby souvisí s ranými zážitky.

6 min

Otevřít audio sekci

Jan Majer

Šéfredaktor a vydavatel Psychologie.cz

Editorial
Seriál

Co se honí v hlavách tvůrcům Psychologie.cz.

Jan Majer

  • Komunikace