Videoseriál: Etudy Michala Mynáře
Vyberte si své téma Využívejte celý web: Předplatné

Hranice ve mně

Při obhajování hranic můžeme druhému způsobit bolest. Neznamená to ale, že mu ubližujeme.

Jan Majer

Jan Majer
Šéfredaktor Psychologie.cz

15. 3. 2016

Ze seriálu: Psychologie komunikace

Následující myšlenky vycházejí z poznámek, které jsem si před časem vypsal z knížky Hranice psychologa a křesťanského myslitele Henryho Clouda. Je o mezilidské komunikaci, o sebepoznání, o vztazích. Posuďte sami, jestli dnes může inspirovat i k obecnějším úvahám.

K čemu jsou hranice? Chrání náš majetek, ohraničují náš bezpečný prostor. Uvnitř našich hranic je náš svět, platí tam naše pravidla.

Je potřeba, aby hranice byly pro druhé zjevné. V každém vztahu musíme dávat jasně najevo, kudy vedou a jaká pravidla se za nimi dodržují. Tak se vyhneme tomu, že je druzí budou často překračovat tam, kde si to nepřejeme, a my se budeme zlobit a trápit, že nás nerespektují.

Nejprve ale musíme porozumět jejich smyslu. Zjistit, kde ty hranice máme, a najít způsob, jak je vhodně bránit a za jakých okolností je můžeme otevřít.

Když máme jasno, můžeme si při pokusu o nedovolené překročení hranic, o nežádoucí invazi do našeho světa jen s úsměvem pomyslet nebo pevným hlasem říci: Tohle ne. To nechci.

Když hranice nejsou zřetelné (pro druhé, ale i pro nás samotné), bývají ve vztazích posouvány a zas a znova vytyčovány prostřednictvím manipulace. Urážíme se, mlčíme, obviňujeme. Vztekáme se, hádme se, bojujeme.

Lidé, kteří nemají pro sebe definované pevné hranice, se často navenek podvolí, ale uvnitř jsou plní pochybností a zloby. Rádi by dokázali říci ne, ale bojí se důsledků, tak raději říkají polovičaté ano.

Hranice jsou zkouškou našich vztahů a našeho postavení. Někdo chce slyšet jen naše ano. Kdo nás respektuje, ten respektuje i naše ne.

Když nemáme pevné hranice, cítíme se nenaplnění, nenasycení. Nevíme totiž, kde je hranice toho, co potřebujeme, co k nám patří a co už ne.

Respektování hranic bychom se neměli dožadovat nátlakem. Měli bychom se naučit žít a komunikovat tak, aby lidé kolem nás o jejich existenci věděli a ve vztahu k nám je přirozeně respektovali.

Ale: při obhajování hranic někdy můžeme druhému způsobit smutek, nepohodu, problém, bolest. To je v pořádku, říká Henry Cloud. Není to stejné jako mu ublížit.

Své postavení a respekt si vytváříme sami. Když si uvědomíme, že se pro nás překračování hranic stalo zásadním problémem, je to podnět ke změně. A příležitost ke změně může být dobrá zpráva.

Vyzkoušejte na sobě

Pevnost našich hranic se ukazuje především v kontaktu s druhými, jejich nastavení však probíhá v našem nitru. V tématu hranic se tak projevuje naše sociální i emoční inteligence. Na jejich rozvoj je zaměřen tento online kurz párového psychoterapeuta Jana Vojtka:

Jak si nastavit hranice

Líbí se vám Psychologie.cz?

Máte dvě možnosti, jak s námi zůstat v kontaktu. Předplatné vám otevře přístup k obrovské knihovně článků, videí a audiobooků. Nebo vám můžeme posílat nejzajímavější myšlenky e‑mailem zdarma. Tak se také dozvíte, když něco otevřeme pro všechny čtenáře.

Podpořit a připojit se:

Přístup ke všemu

Nejlepší myšlenky zdarma:

Novinky e-mailem

Články k poslechu

Do roztrhání duše

Práce, výkon, nároky na sebe i blízké. Kde se tento vzorec bere a jak jej …

12 min

Sám sobě terapeutem

Psychologie má pro člověka dvě zprávy: že sám sobě nerozumí – ale může se to …

11 min

Neodžité trauma

Šrámy na duši, neuzavřené vztahy, potlačené emoce. Co s nimi?

16 min

Spokojený mozek

Co dobrého jste pro sebe dnes udělali? Co hezkého jste si dopřáli? Jak jste se …

17 min

Rodinné rovnice

Ženy na mateřské o sobě mnohdy uvažují jako o nákladové položce rodinného rozpočtu.

24 min

Jan Majer

Šéfredaktor Psychologie.cz

15. 3. 2016

Jan Majer

Šéfredaktor Psychologie.cz

Psychologie komunikace
Seriál

Komunikací ovlivňujeme chování a postoje druhých lidí, ale zpětně i naše vlastní myšlení a prožívání. Kdo zákonitostem mezilidských interakcí nerozumí, proplouvá životem jako oběť náhodných událostí, jejichž průběh nedokáže ovlivnit.

Jan Majer

  • Komunikace