Každý člověk by měl několikrát za den spočinout v dlouhém objetí. Má to vliv nejen na vztah, ale také na tvorbu důležitých hormonů. Neděláme to. Sem tam s dětmi. Je to důležitější a zapeklitější téma, než to na první pohled vypadá.
Po přečtení článku Chvála objímání – a zvlášť poté, co jsem si všiml, že nečekaně zaujal rekordní počet čtenářů – se mi hlavou honily myšlenky, které v textu vysloveny nebyly, ale vyrušovaly mezi řádky.
- Kolik z nás má někoho, kdo nás každý den rád obejme?
- Někoho, o jehož dotek stojíme, v jehož objetí cítíme štěstí a úlevu?
Objetí je krásné, tělu i duši prospěšné gesto. Z partnerské komunikace ale většinou vyšumí spolu s vášní prvních let.
Místo vzájemného fyzického kontaktu začneme chovat miminka. S dětmi se pak dotýkáme a na procházce nebo při usínání držíme za ruku, dokud nám to dovolí.
Je to přirozený a obvyklý vývoj. Podobně jako je přirozené a obvyklé, že si s partnerem přestaneme povídat, přestaneme se poznávat.
Přirozené a obvyklé je i to, že se v takovém vztahu cítíme oba osamělí a že se většina vztahů rozpadne nebo tak nějak doklepe – bez dotyků a bez sdílení.
Co to znamená pro dítě, když je rodiči objímáno, ňucháno, pusinkováno, tuleno, očucháváno a hlazeno, když je tohle všechno směrováno na ně jako na jediný milovaný objekt, jako na domácí hromosvod emocí a frustrací, zatímco rodiče si od sebe navzájem drží odstup, jako by hráli na babu?
Domyslete sami, jak to ovlivňuje osobnost dítěte, jaký mu to dává základ pro jeho budoucí vztahový a intimní život.
Možná…
- máte pocit, že žijete s někým, kdo si vaše objetí nezaslouží: Hra vzdalování a přibližování
- opravdu žijete s člověkem, ke kterému není radno se přibližovat: Život s upírem
- cítíte, že si objetí nezasloužíte vy: Příběhy (ne)sebevědomí
- při všech povinnostech a starostech nemáte na nějaká objetí ani pomyšlení: Kam se špatnou náladou
- žijete v jednom velkém rozporu: Kdo je tady blázen?
- a možná vy nebo váš partner děláte některou ze tří základních chyb při vyjadřování emocí: Jak se učíme vyjadřovat emoce
Kdo žije v „bezkontaktním“ vztahu, strádá bez dotyků a objetí stejně jako člověk, který partnera nemá. Jeho prázdnotu navíc vedle smutku plíživě naplňuje jemu nepochopitelná zlost a beznaděj.
Líbí se vám Psychologie.cz?
Máte dvě možnosti, jak s námi zůstat v kontaktu – rovnou nás podpořit a připojit se, nebo jen zdarma dostávat naše newslettery.
