K poslechu: Vánoční audiobook
Vyberte si své téma Využívejte celý web: Předplatné

Máte se s kým obejmout?

Když se z komunikace manželů vytratí gesto objetí, přenechává místo hádkám a nevěře.

Jan Majer

Jan Majer

15. 8. 2016

Ze seriálu: Editorial

Každý člověk by měl několikrát za den spočinout v dlouhém objetí. Má to vliv nejen na vztah, ale také na tvorbu důležitých hormonů. Neděláme to. Sem tam s dětmi. Je to důležitější a zapeklitější téma, než to na první pohled vypadá.

Po přečtení článku Chvála objímání – a zvlášť poté, co jsem si všiml, že nečekaně zaujal rekordní počet čtenářů – se mi hlavou honily myšlenky, které v textu vysloveny nebyly, ale vyrušovaly mezi řádky.

  • Kolik z nás má někoho, kdo nás každý den rád obejme?
  • Někoho, o jehož dotek stojíme, v jehož objetí cítíme štěstí a úlevu?

Objetí je krásné, tělu i duši prospěšné gesto. Z partnerské komunikace ale většinou vyšumí spolu s vášní prvních let.

Místo vzájemného fyzického kontaktu začneme chovat miminka. S dětmi se pak dotýkáme a na procházce nebo při usínání držíme za ruku, dokud nám to dovolí.

Je to přirozený a obvyklý vývoj. Podobně jako je přirozené a obvyklé, že si s partnerem přestaneme povídat, přestaneme se poznávat.

Přirozené a obvyklé je i to, že se v takovém vztahu cítíme oba osamělí a že se většina vztahů rozpadne nebo tak nějak doklepe – bez dotyků a bez sdílení.

Co to znamená pro dítě, když je rodiči objímáno, ňucháno, pusinkováno, tuleno, očucháváno a hlazeno, když je tohle všechno směrováno na ně jako na jediný milovaný objekt, jako na domácí hromosvod emocí a frustrací, zatímco rodiče si od sebe navzájem drží odstup, jako by hráli na babu?

Domyslete sami, jak to ovlivňuje osobnost dítěte, jaký mu to dává základ pro jeho budoucí vztahový a intimní život.

Možná…

Kdo žije v „bezkontaktním“ vztahu, strádá bez dotyků a objetí stejně jako člověk, který partnera nemá. Jeho prázdnotu navíc vedle smutku plíživě naplňuje jemu nepochopitelná zlost a beznaděj.

Diskuse 0

Jan Majer

Šéfredaktor a vydavatel Psychologie.cz

Editorial
Seriál

Co se honí v hlavách tvůrcům Psychologie.cz.

Jan Majer

  • Komunikace