K psychoterapeutovi si lidé chodí pro úlevu a pro naději. Jeden po druhém si u něho odkládají tíhu svých konfliktů, úzkostí, obav či zlostí. Psychologové a psychoterapeuti ale nejsou (a nesmějí být) supermany, kterým trvalý kontakt s lidským trápením nic neudělá. Potřebují o své práci a o svých pocitech mluvit. Potřebují rozvíjet své vnímání a porozumění klientům i sobě. Poradit se, učit se, léčit se. Podělit se o radost z úspěchů. O smyslu a průběhu supervize si v podcastu Petra Boušky povídají psychoterapeuti Jan Šikl a Ondřej Matějka.

V podcastu uslyšíte:

Mohlo by vás zajímat

Kdy je člověk hotový

Lidsky vlastně nikdy. Přesto lze říci, jak vypadá solidní základ nalézání sebe sama.

Přečíst článek

• Jak mluví psychoterapeuti o svých klientech?
• V čem je supervize podobná psychoterapii a v čem se liší?
• Jak se vytváří prostor pro léčení, doprovázení a setkávání?
• Proč se supervizor raduje, když se ve výcvikové skupině objeví první konflikty?
  
• Jak se pozná, že se vztah mezi supervizorem a terapeutem vyčerpal?
• Kdy má supervize hloubku a kdy je jen formální?