Znáte takovou tu pyramidu lidských potřeb, že jo. Nejdřív jídlo a další nezbytnosti pro fyzické přežití. Nad tím stojí potřeba bezpečí a jistoty. Pak láska, uznání. A úplně nahoře potřeba naplnit své schopnosti: být nejlepším člověkem, jakým mohu být. A třeba k tomu pomáhat druhým.

Co ale dál, když máte tohle všechno splněno? Nejbohatší lidé světa (jsou mezi nimi třeba zakladatelé Googlu) začali stavět další patro. Vyčlenili miliardy na výzkum – až se zdráhám to silné slovo použít – nesmrtelnosti.

Smrt je jen technický problém

Není pravda, že medicína za posledních sto let dramaticky prodloužila lidský život. Kdo žil před sto lety v hojnosti a nezabila ho předčasně nemoc nebo nehoda, dožíval se sedmdesáti nebo osmdesáti let, podobně jako dneska. Dnešní péče dosáhla jen toho, že se přirozeného stropu dožívá většina lidí.

Vizionáři a investoři, kteří podporují zmíněné výzkumy, věří, že už oni sami smrt přelstí. Že za pár desítek let budou moci podstoupit kúru, která tělu zajistí nějakých deset let navíc. A za těch deset let věda postoupí zase o mnoho dál a každé další omlazení jejich organismu bude efektivnější.

Díky těmto procedurám budou mít už někteří dnes žijící lidé šanci využít průlomových technologií, které se podle vědců mohou objevit zhruba za sto let. Ty by prý měly člověka opravdu přiblížit nesmrtelnosti, ať už půjde o zastavení stárnutí organismu nebo přenos vědomí do nestárnoucího „nosiče“.

Může být nesmrtelný člověk šťastný?

Není to tak naivní, jak vám to teď možná připadá. Lidé toho dříve či později opravdu mohou dosáhnout, pokud do vývoje lidstva nezasáhne nějaká katastrofa. Vedle technologie proto vědci už teď řeší i zásadní otázky psychologické: může vůbec lidská mysl ve věčnosti přežít? Může být člověk nesmrtelný a přitom se nezbláznit?

Jistota, že náš život za pár desítek let skončí, nám umožňuje podstupovat rizika. Potápět se v moři. Lézt na skálu. Sednout do letadla. Všechny tyhle zdánlivě obyčejné činnosti nám nenápadně pomáhají udržet duševní rovnováhu. Zároveň mohou náš život nečekaně ukončit.

Teď si představte, co bude ve hře, až bude člověk moci přijít o život věčný. I kdyby veškeré aktivity přesunul do bezpečné virtuální reality, obava z vnějšího fatálního zásahu by nejspíš v mysli „nesmrtelného“ vyvolávala paralyzující závrať.

A vztahy? Co si budeme s partnery slibovat? Věrnost v časech dobrých, ve zdraví a hojnosti, milování po celý život, dokud… Dokud co? Možná to dokud k životu potřebujeme.

Zkuste to ještě domyslet spolu s Michalem Mynářem: Co ničí dokonalé vztahy