Foto: Thinkstock.com
odemčené

Ve vězení příliš mnoha možností

Chci stíhat všechno, přitom mi uniká to nejdůležitější. A proto škrtám.

Jan Smetánka

Jan Smetánka
Vydavatel Psychologie.cz

9. 11. 2011

Ze seriálu: Moje terapie

Většinu stresů neprožíváme proto, že je toho na nás moc. Největší stres vzniká ze všeho načatého a nedokončeného.

Skvělý textař a rapper Kato ze skupiny Prago Union si na své poslední desce V Barvách pohrává se slovy: „Světa je přemoc na jednoho člověka.“ Často se k tomuto verši vracím. Týká se mého vlastního života, i když si to nerad připouštím.

Láká mě možná až moc věcí, které dnešní doba nabízí. Chci to všechno pojmout, prozkoumat, nakouknout pod pokličku. Ale pomalu mi dochází, že se čím dál častěji ocitám ve slepých uličkách. Že zkratky, rychlé, instantní cesty nejsou řešením.

Jak radí americký autor bestsellerů o úsporném životním stylu Stephen Covey, většina stresu nepochází z toho, že toho máme moc. Největší stres vzniká podle něj ze všeho započatého a nedokončeného.

Je na čase se zastavit, zamyslet a začít škrtat. Nechat si ve svém životním „portfoliu“ jen to jednoduché, co funguje a přežije déle než jeden měsíc nadšení. A nezapomenout při tom na zenový nadhled – soustředění se na běžnou denní rutinu.

Soundtrack mého života

Mou životní vášní je hudba. Z dnešního pohledu nechápu, jak jsem jako teenager mohl těch pár kazet poslouchat pořád dokola, cestou do školy, cestou ze školy, při učení, prostě nonstop.

Do dneška se toho moc nezměnilo. Hudba provází mé dny i noci stejně neodmyslitelně jako soundtrack doplňuje děj filmu. S jedním rozdílem – z těch pár kazet jsou to v dnešní době tisíce empétrojek, ale jen málokterá mi prosákne pořádně pod kůži.

Proč? Během každého dalšího týdne totiž mou pozornost přitáhne dalších sto novinek. Představa, že tento „lov“ nikdy neskončí, je občas k zbláznění. Občas mám chuť všechno smazat a začít od nuly.

Ale nejde to: právě vyšla deska, na kterou jsem se dlouho těšil. Jsem na hudbě závislý, ale zatím to zvládám. Díky ní jsou mé dny mnohem radostnější.

Duchovní supermarket

Když mi bylo mezi dvaceti a pětadvaceti, byl jsem – obrazně řečeno – štamgastem v obrovském duchovním supermarketu. Ochutnával jsem nové produkty a orientoval se ve všech těch chutích. Co když zrovna tento guru a jeho učení jsou pro mě tím klíčovým?

Tato spirituální promiskuita asi byla v té době nutná. Díky ní jsem došel k tomu, že si nakonec vystačím s jednoduchým dýcháním do břicha, kdykoliv se mi bude chtít nebo to budu potřebovat. Jednou za čas vyrážím na místa, kde se mohu meditaci vipassaná, při které právě pozoruji tělesné vjemy v oblasti břicha a dalších částech těla, věnovat několik nerušených dní. A vždy si potom říkám, že ty dny byly nejlépe stráveným časem.

Tělocvična na čtverečním metru

Podobné to bylo i mým fyzickým rozvojem. Nabaloval jsem a střídal různé systémy v domnění, že čím víc si dám do těla, tim líp. Postupně docházela energie i nadšení a byl jsem opět postaven před moment pravdy – další škrty byly nevyhnutelné.

V dalším kole životních zkoušek mě jeden zdravotní problém donutil postupně zpomalit a nakonec úplně zastavit a zamyslet se nad vlastním „dlouhodobě udržitelným rozvojem“. Nakonec jsem zůstal věrný jednomu systému, k tomu si občas provětrám hlavu během v lesoparku a doma jsem si na dvou čtverečních metrech s pomocí několika jednoduchých cvičebních pomůcek „vytunil“ tělocvičnu.

Využívejte celý web.

Předplatné

Šťastné tipy pro každý den

Na stránkách Psychologie.cz pravidelně přinášíme tipy a inspirace k jednoduššímu, nekomplikovanému životu. Pojďme si některé znovu připomenout – berte je jako pozvánky na zajímavé výlety na naší vnitřní cestě:

Nasazuju si sluchátka a vychutnávám Katovu lyriku: „Jednu věc poznáš i z černobílejch fotek, to když ti život mezi prstama protek, a ten zbytek, co máš ještě v ruce, si můžeš tak akorát utřít do svejch šortek.“ Vím, že cesta k jádru je trnitá a zabere zhruba jeden lidský život.

Jaké tipy k jednoduššímu a zároveň naplněnějšímu životu pomáhají vám?

Články k poslechu

Buď jako voda

Můžeme s jemností měnit svět a přitom zůstat spojeni s vlastní podstatou.

11 min

Pomalá změna

Vražedné životní tempo nezvolníte ze dne na den. A to je dobrá zpráva.

15 min

Objekt zájmu

Druhému se zjevně líbíte, přesto se vás zdráhá oslovit. Co za tím může být?

12 min

Proč pomáháme

Dokážeme udělat něco pro druhé skutečně nezištně, nebo vždy sledujeme vlastní dobrý pocit?

9 min

Nevěř mozku všechno

Když se myšlenky zacyklí v kruhu, může to člověka úplně vyřadit ze života.

11 min

Jan Smetánka

Vydavatel Psychologie.cz

9. 11. 2011

Jan Smetánka

Vydavatel Psychologie.cz

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.