Chápu, že sestra to má vzhledem ke své nemoci těžké. Ale my s ní taky.
Terapie mi hodně pomohla, přesto se depresivní pocity vrací. Léky ale nechci.
Dřív to mezi námi jiskřilo, teď jsou pár oni dva a já nevím, jak se chovat.
O problémech vždycky musím začít já, a pak jsem ta špatná.
Nedokážu se smířit s rozchodem po letech manželství. Je to deprese, nebo jen stesk?
Můj vztah s dospívající dcerou je chladný. Cítím, že k ní jako otec neumím najít cestu.
Mám strach se svěřit, cítím, že jsem je zklamal. Potřebuji pomoc a podporu.
Pochopila jsem, že se od něj musím úplně odstřihnout, přesto se trápím.
S malými dětmi je toho někdy prostě moc. Ale když si říkám o pomoc, připadám si neschopná.
Odešla jsem do ciziny za prací, vídáme se párkrát do roka. Cítím, že se jim odcizuji.
Má cenu se do vztahu vracet, nebo to radši definitivně ukončit? Odpovídá Jan Vojtko.
Když prababička před lety umírala, měla jsem jiné starosti. Dnes si to vyčítám.
Pokud máte aktivní předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.