Poradna

Pochopila jsem, že s mým mužem to nikdy nebude lepší. Přesto mi na vztahu záleží.

Ukončila jsem občasné přátelské kontakty s bývalým manželem. Teprve teď se rozcházíme ve zlém.

Může pauza odvrátit partnerskou krizi, nebo je to začátek konce?

Před sebejistými ženami uhýbám, u jiných potřebuji mít převahu.

Otec tvrdí, že chce urovnat náš vztah, ale já pořád cítím vztek a křivdu.

Nechceme jí upírat vnouče, ale ničí nás její chování. Nedá se s ní o tom mluvit.

Partner je racionální, na city si nepotrpí. A mě to bolí, cítím se osamělá.

Po velké hádce se u nás rozhostilo ticho. Partner prý potřebuje čas. Cítím se trestaná.

Odmítl mou nabídku sblížení, pak se ho ale dotklo, že jsem se odmlčela. Nerozumím jeho chování.

Většina úsilí a obětí je v manželství na mé straně. I snaha o početí dítěte je moje starost.

Dlouho mě zajímaly víc počítače než holky. Teď to chci změnit.

Syn rád, hodně a hlučně mluví. Nedá se zastavit. Jak ho naučit sebeovládání?