Chci žít svůj život s partnerem. On se ale stále vrací k rodičům. To je jeho život.
Dcera zvládá spoustu věcí, které jsou pro jiné těžké. Komplikuje jí to ale navazování vztahů.
Neumím komunikovat se ženami. Nevím, o čem si s nimi povídat, nic mě nenapadá.
Kdykoli chci sdílet nějakou radost, manžel mě usadí. Odcizuje nás to. Jak s ním o tom mluvit?
Kamarádi mě mockrát zklamali. Chápu smysl a pravidla přátelství mylně? Je chyba ve mně?
Má nového kamaráda, je jím kokain. V partě s nimi už se necítím bezpečně.
Pochopila jsem, že s mým mužem to nikdy nebude lepší. Přesto mi na vztahu záleží.
Ukončila jsem občasné přátelské kontakty s bývalým manželem. Teprve teď se rozcházíme ve zlém.
Může pauza odvrátit partnerskou krizi, nebo je to začátek konce?
Před sebejistými ženami uhýbám, u jiných potřebuji mít převahu.
Otec tvrdí, že chce urovnat náš vztah, ale já pořád cítím vztek a křivdu.
Nechceme jí upírat vnouče, ale ničí nás její chování. Nedá se s ní o tom mluvit.
Pokud máte aktivní předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.