Poradna

Pokud máte aktivní předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.

Dceřino nejmladší dítě má jiného otce, vychovávat budou oba. Bojím se, že ho to poznamená.

Synův vztah vidím jako životní slepou uličku. Nic neříkám, ale trápí mě, že není šťastný.

Vím, že to není jeho biologický syn, přesto mě mrzí, že partner mé dítě nepřijímá.

Nedokážu se smířit s rozchodem po letech manželství. Je to deprese, nebo jen stesk?

Mám strach se svěřit, cítím, že jsem je zklamal. Potřebuji pomoc a podporu.

Když prababička před lety umírala, měla jsem jiné starosti. Dnes si to vyčítám.

S partnerem řešíme naši budoucnost a on přišel s přáním, které mě zaskočilo.

Z celé rodiny už jsme zůstali jen já s bratrem. Trápí mě, že se navzájem odcizujeme.

Tchyně stárne a čím dál víc vyžaduje naši pozornost. S manželem jsme už na pokraji sil.

Partnerova matka mě nesnáší a já s tím nic nenadělám. Jak můžu zpracovat svoje emoce?

Nechceme jí upírat vnouče, ale ničí nás její chování. Nedá se s ní o tom mluvit.

V Praze jsem měla dobrou práci, svoje zájmy. Teď je největší odvaz dumání nad tím, jestli o víkendu pojedeme k tchýni.

  • strana 1 ze 4

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte aktivní předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.