Vím, že to není jeho biologický syn, přesto mě mrzí, že partner mé dítě nepřijímá.
Nedokážu se smířit s rozchodem po letech manželství. Je to deprese, nebo jen stesk?
Mám strach se svěřit, cítím, že jsem je zklamal. Potřebuji pomoc a podporu.
Když prababička před lety umírala, měla jsem jiné starosti. Dnes si to vyčítám.
S partnerem řešíme naši budoucnost a on přišel s přáním, které mě zaskočilo.
Z celé rodiny už jsme zůstali jen já s bratrem. Trápí mě, že se navzájem odcizujeme.
Tchyně stárne a čím dál víc vyžaduje naši pozornost. S manželem jsme už na pokraji sil.
Partnerova matka mě nesnáší a já s tím nic nenadělám. Jak můžu zpracovat svoje emoce?
Nechceme jí upírat vnouče, ale ničí nás její chování. Nedá se s ní o tom mluvit.
V Praze jsem měla dobrou práci, svoje zájmy. Teď je největší odvaz dumání nad tím, jestli o víkendu pojedeme k tchýni.
Hezký den přeji,
mám dost velký problém a Vy byste mi (s dovolením) mohli nějak psychologi…
Dobrý den,
je mi 38 let, jsem šťastně vdaná, máme dva předškoláky. Dlouhodobě prožívám pro…
