Moje tvůrčí práce mě těšila, přítel ji ale vytrvale shazoval. Ztratila jsem se v tom.
Většina úsilí a obětí je v manželství na mé straně. I snaha o početí dítěte je moje starost.
Už pár let žiju s bipolární poruchou. Připadá mi, že se sama na sebe nemůžu spolehnout. Jaký má smysl žít dál?
Dcera se výrazně projevuje, má ráda pozornost, dělá si věci po svém. Jak citlivě rozvíjet takovou povahu?
Už se pokusil o sebevraždu. Bojím se, co s ním udělá zpráva o našem rozvodu.
To, čím teď žiju, nikoho moc nezajímá. Kamarádi odpadli a já jsem v izolaci.
Rádi bychom náš vztah posunuli dál, ale moje tělo se brání fyzickému sblížení.
Chci, aby se do pravidelného uklízení zapojili všichni. Každou sobotu je kolem toho ale bouře emocí.
Partnerka je odkázaná na inzulínovou pumpu. Připadá si odporná, propadá se do zloby a deprese.
Dřív jsem si svého muže vážila. Je klidný, pracovitý. Teď mi leze na nervy. Nesnesu jeho přítomnost.
Syn se budí každou hodinu a pláče. Jsem nevyspalá a mrzutá na děti i manžela.
Dlouho mě zajímaly víc počítače než holky. Teď to chci změnit.
Pokud máte aktivní předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.