Odhalení, že matka není dokonalá bytost, mění i naše chápání sebe sama.
Přemýšlíme, jestli mít další dítě. Nechceme, aby dcera byla o něco ochuzená.
Dcera křičí a prská pokaždé, když přijde domů ze školky. Moje matka mi tvrdí, že je to moje chyba.
Uvěřil pomluvě a opustil mě. Bolí mě ta nespravedlnost.
Před pár lety se mi rozpadl vážný vztah, od té doby jsem sám. Bojím se, že už to tak zůstane.
Nic se mu nechce, všechno musí komentovat. Jsem vyčerpaná.
Moc mi záleží na tom, aby mé setkání s jeho dcerou proběhlo dobře.
Kdykoli přijedu na víkend, je doma dusno. Dřív to tak nebývalo. Mrzí mě, že si rodiče kazí život.
Partner je racionální, na city si nepotrpí. A mě to bolí, cítím se osamělá.
Vím, že nemají čas. Přesto jim píšu, chci se bavit. Proč to dělám?
Známe se roky, teď je ale jiná. Záludná, neupřímná. Není mi s ní dobře.
Po velké hádce se u nás rozhostilo ticho. Partner prý potřebuje čas. Cítím se trestaná.
Pokud máte aktivní předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.