Chci žít svůj život s partnerem. On se ale stále vrací k rodičům. To je jeho život.
Nejsem krásná, žiju s hendikepem. Láska mi chybí, ale bojím se po ní toužit.
Máme se rádi, ale náš vztah stagnuje. Máme šanci to změnit, nebo je čas se rozejít?
Kdykoli chci sdílet nějakou radost, manžel mě usadí. Odcizuje nás to. Jak s ním o tom mluvit?
Když se z partnerů stanou jen spolubydlící, děti přicházejí o něco zásadního.
Slibuje mi, že se rozvede a budeme spolu, ale trvá to dlouho a já už nemám sílu.
Odešel jsem za prací do ciziny, kde nikoho neznám. Jak uspokojit svou potřebu intimity?
Bydlet s manželovými rodiči se zpočátku zdálo jako dobrý nápad.
Otec tvrdí, že chce urovnat náš vztah, ale já pořád cítím vztek a křivdu.
Manžel dělá pro děti, co jim na očích vidí. A já jsem ta zlá, která po nich něco chce.
Navenek žijeme normální rodinný život, pro mě ale začíná být k nesnesení.
Uvěřil pomluvě a opustil mě. Bolí mě ta nespravedlnost.
Pokud máte aktivní předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.