Radkin Honzák: Každý den pohlazení

Člověk potřebuje několik pohlazení denně, jinak mu vysychá mícha, říkal zakladatel transakční psychoanalýzy Eric Berne. Psychiatr Radkin Honzák během nezapomenutelné přednášky pro čtenáře Psychologie.cz vysvětluje, jak se chovat, komunikovat a žít, abychom se o ta pohlazení sami nepřipravovali.

Délka přednášky: 96 minut

Co mimo jiného v přednášce zaznělo?

Nabízíme vám část poznámek, které si zapsala editorka Psychologie.cz. Co během přednášky zaujalo vás?

Psychosociální pohlazení – pohlazení není jen dotek, ale i slova, gesta… S takovými pohlazeními přitéká i psychická energie. Energii nám odčerpává, když se pohlazením bráníme. Ignorance horší než facka.
Čím bližší je nám člověk, tím cennější je jeho pohlazení. Intimita: nejsilnější pohlazení, ale i největší riziko.
Roviny komunikace – sociální (sdělení) a psychologická (kontext, neverbální prostředky). Psychologická rovina vždy vítězí. U poctivé komunikace jsou obě roviny v souladu.
Transakční analýza dělí naše já na tři stránky: rodič (kárající, pečující), dospělý a dítě (hravé, vtipkující, kající se). V každém z těchto stavů funguje náš mozek jinak, jiným způsobem přijímáme a zpracováváme informace.
Když navzájem komunikují naši rodiče, probíhá „výměna svatých pravd“. Úroveň dospělého je jediná, na níž lze uzavírat rozumné dohody. Na úrovni dítě – dítě probíhá komunikace ve stylu "pojďte, pane, budeme si hrát“. Problémy nastávají, když se začnou úrovně interakce křížit: čím víc „rodič“ tlačí na pilu, tím víc „dítě“ vzdoruje. Řešení: Vědomě se přepnout na dospělou úroveň, tím probudím dospělého i ve druhém.
Další „švindl naší mysli“ způsobuje, že často navazujeme vztahy na pracovišti.
Co nám způsobují ZOŠP (zástupné opakované špatné pocity): opakovaným chováním se například zakóduje, že prožívám vztek místo úzkosti. Stává se z nás „agresor z úzkosti“.
Jaká je podstata manipulace ve vztazích: snažím se vtáhnout druhého do role „ty můžeš za to, jak já se cítím“. Vzdáváme se autenticity a odpovědnosti, je to nepoctivá komunikace a past pro oba, kterou je třeba utnout v začátku.
Ve všech švindlech je zakletý dramatický trojúhelník – spasitel, oběť a perzekutor. Do her nás nutí potřeba zvratů: když je to drama, není to nuda.
Když na konflikt nejsou lidi, vystačíme si i sami – perzekutora máme v sobě (buď dokonalý, snaž se…).
Zapomeňte na slovní spojení „Budu se snažit“ – buď to udělejte, nebo se na to vykašlete, ale nesnažte se. Snaživí jsou věčné dvojky.