Audiokniha pro předplatitele: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Šťastní jako dinosauři

Nemít hlavu v oblacích, stát nohama pevně na zemi a k obloze vzhlížet s respektem.

Ze seriálu: První pokus

Ondrej Páleš

Ondrej Páleš

15. 11. 2012

Ten příběh jsme všichni už slyšeli. Na periferii jedné galaxie vznikla hvězda, veliká i horká tak akorát, a ve vhodné vzdálenosti od ní planeta. Po krušném počátečním období střetů s jinými tělesy se okolní prostor natolik vyprázdnil, že nastalý klid umožnil vznik života.

A tak se na Zemi začaly vyvíjet první organismy. Nejprve jednoduché, brzy však i velmi komplikované, až planetu téměř ovládla skupina živočichů, která v mnoha ohledech předčila ostatní druhy.

Jednoho dne se stalo něco nečekaného. K životu přívětivá planeta sehrála roli terče na kosmické střelnici. Byla zasažena asteroidem, který do té doby volně poletoval vesmírem, a tvorové kralující potravnímu řetězci záhy vyhynuli.

Pohádka o dinosaurech má i přes svůj hrozivý děj dobrý konec. Tedy relativně dobrý. Život na Zemi přetrval a dal vzniknout nám, lidem.

Díky průmyslu a zemědělství máme čas zabývat se vztahy, pocity naplnění, otázkou smyslu života.

Jak to souvisí se štěstím?

V poslední době se s nejrůznějšími návody na šťastný život doslova roztrhl pytel. Přečíst tu a tu knihu, zajít na přednášku kdejakého gurua, odjet do Nepálu, přepsat svůj majetek na církev, ale hlavně – a v tom se téměř všechny takové směry shodují – oprostit svoji mysl od zkažené civilizace, vlády peněz, konzumu a materialismu.

Průmysl, věda a technika jsou prý nástroji této přírodu devastující mašinerie, která způsobuje, že lidé jsou stále více nešťastní. Proto je zapotřebí všechny výdobytky moderní společnosti zavrhnout a obrátit pozornost do svého nitra.

V jednom mají pravdu. Vědecké poznání a technologie opravdu mohou za to, že lidé čím dál víc pociťují, že něco není, jak by mělo být. Jen díky průmyslu a zemědělství totiž nemusíme lovit a sbírat jako o život, není nám ani moc zima, ani moc teplo, takže máme čas zabývat se vztahy, pocity naplnění, otázkou smyslu života a dalšími věcmi tak důležitými pro naši spokojenost. A každý z nás u sebe jistě najde něco, s čím tak úplně spokojený není.

Kritické myšlení je nepřítelem kohokoliv, kdo chce mít snadný a nerušený přístup k vašim penězům. Nebo hůř – k vaší duši.

Ať už záměrně či bezděčně, všichni duchovní vůdci a spasitelé opomíjejí jednu podstatnou skutečnost: Jen živý člověk může být šťastný. Jen ten, kdo žije, může zažívat přívaly endorfinu, pocity radosti a dobrou náladu. Mrtvým nic z toho nenáleží. Tím spíše ne těm, kteří se ani nenarodili.

Třebaže ten či onen návod může člověku pomoci nalézt klid, pohodu a rovnováhu, nemůže zaručit, že to vše bude moci zažívat i nadále. Příroda, jejíž ničení mnohým z nás dělá takové starosti, není žádnou ochrannou bublinou zaručující naše právo na existenci. Její malá část tady na Zemi nám sice poskytuje podmínky nutné k životu, podstatně rozsáhlejší zbytek vesmíru však disponuje bezpočtem prostředků a sil k našemu okamžitému vyhubení. Dinosauři by mohli vyprávět.

Věda jako politika

Je logické, že většina novodobých i historicky prověřených mesiášů vědu tak odmítá. Vždyť kritické myšlení, její základní nástroj, je přímým nepřítelem kohokoliv, kdo chce mít snadný a nerušený přístup k vašim penězům. Nebo hůř – k vaší duši.

Celospolečenský odvrat od materiálního světa do vlastního nitra by vydláždil cestu naší zkáze.

Věda je navíc trochu jako politika. Je tak obsáhlá, že se jí nikdo nemůže věnovat jako celku, a tak složitá, že jí málokdo rozumí. Na ty důležité otázky hledá odpovědi jen nepřímo a ještě navíc zdlouhavě, a často je výsledkem bádání víc otázek než odpovědí. Není divu, že je z ní mnoho lidí unavených či přímo otrávených a snadno se jí zřeknou ve prospěch okamžitého zisku klidné mysli.

Nesmíme však zapomínat, že hrozba dinosauřího osudu má fyzickou podobu. Celospolečenský odvrat od materiálního světa do vlastního nitra by tak jen vydláždil cestu naší zkáze a z hlediska přežití je tou nejhorší možnou strategií.

Můj návod na štěstí

Kudy cesta k trvajícímu šťestí nevede, jsme si již řekli. Zbývá jen dodat kde hledat. Hodilo by se nabídnout vám účast na semináři s možností zakoupení zázračné knihy. Na obchod s nadějí však nemám žaludek. Mohu proto uvést jen to, o čem jsem sám přesvědčený. Snažím se:

  • vždy dohlédnout širších důsledků toho, co (ne)dělám
  • nezabývat se jen hledáním vlastního štěstí
  • nemít hlavu v oblacích, stát nohama pevně na zemi a k obloze s respektem vzhlížet
  • mít v oblibě i otázky, ne jen odpovědi, a stále si klást nové
  • nepodléhat svodům snadných a rychlých řešení v neprospěch vzdálenější budoucnosti.

Život je totiž jako Marshmallow test pro dospělé.

Diskuse 0
První pokus
Seriál

Psychologie.cz dává prostor začínajícím autorům z řad čtenářů.

Více autorů

  • Úspěch