Naděje mezi hvězdami

Vyrovnáváme se s tou skutečností různě. Nás ani našich dětí se to přece netýká. Hledáme způsoby, jak planetu udržet stále stejnou. A někdo by nejraději rovnou odletěl, kdyby to jen šlo, kdyby to nebylo tak těžké. Představa, že bychom se měli vzdát všeho, co nám matička Země nabízí, a hledat nového partnera pro život někde daleko, hluboko v temnotě vesmíru, je děsivá.

Hlavy sklopené k zemi

Když jsem byl dítě, považoval jsem za samozřejmé, že až doslouží raketoplány, nahradí je něco nového, lepšího, díky čemu člověk snadno procestuje sluneční soustavu a jednou možná i planetární systémy jiných hvězd. Vynálezy kosmického programu si v té době snadno nacházely cestu do běžného života, výsledky byly viditelné, mnohdy i hmatatelné. Nebylo proto těžké věřit, že se nám bude dařit i nadále.

Dnes už to tak snadné není. Rakteoplány jsme odepsali bez náhrady a výzkum mimo nízkou oběžnou dráhu Země je doménou nepilotovaných sond. Robotů, jejichž příběh běžného člověka příliš nenadchne. Jediné, co nás v posledních dnech mohlo vytrhnout z letargie, je další těžká zkouška lidské touhy objevovat - dvě nehody komerčních kosmických lodí s odstupem jen několika málo dnů.

Shodou okolností se do tohoto období trefili i distributoři filmu Interstellar, který nedávno vstoupil do kin. Ten atmosféru beznaděje vykresluje právě skrze vztah lidí ke kosmickému programu tak věrně, až z toho mrazí. Prostřednictvím vědeckofantastického dobrodružství z budoucnosti konfrontuje diváka s duchem dnešní doby, jen nepatrně vyhnaným do extrémů, a potřebou změny myšlení. Všechny záporné postavy filmu totiž mají jedno společné: ač měly zpočátku dobré úmysly, ztratily víru v úspěch a smysl svého snažení. V důsledku toho pak začaly mařit i snahu ostatních.

Dotek naděje

Naděje je nedílnou součástí integrity člověka. Kdo ji ztratí, stává se zápornou postavou v příběhu života. Držet se svých zásad či brát ohled na druhé je možné jen tehdy, věříme-li, že to má smysl a že to dokážeme. Když věřit přestaneme, stává se z toho nadlidský úkol. Bez naděje v lepší zítřky snadno ztrácíme sebevědomí, energii a motivaci.

Jeden z nejznámějších příběhů naší kultury je právě o tom, že zase bude více slunce, tepla, dobra. Příchod naděje v něm oznamuje kometa na obloze. Tento týden, ve středu 12. listopadu 2014, vypustila kosmická sonda Rosetta svůj modul Philae, který o několik hodin později přistál na povrchu komety Čurjumov-Gerasimenko.

To není jen úspěch nějaké krabice kdesi daleko ve tmě. Je to naděje nás, lidí tady na Zemi, že vymanit se ze závislosti nemusí být nemožné.

Oldřich Dotovský