Nenávidím a miluji, potřebuji a odmítám. Pro závislostní vztah je charakteristická právě taková ambivalence, stejně jako nespokojenost, neklid a pocity zmatku. U partnerů se objevují pocity, že jsem prohrál, opět se musím přizpůsobit, i když mi to nevyhovuje. Partneři postupně dospívají k poznání, že spolu bojují, což nechtěli... ale jinak to nejde... V takovém vztahu jde o moc. Ve smyslu ovládnutí situace i ve smyslu, že jde o hodně. Závislý člověk si totiž neumí představit, že by mohl bez druhého přežít.
Tento článek si mohou přečíst jen předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného.
- Připadám si, že se pořád jen přizpůsobuji, abych ho/ji neztratil/a
- štve mě a přitom partnera potřebuji
- jak dám najevo spokojenost, hned mi to zkazí
- v našem vztahu nám nikdy není dobře oběma, dobře může být jen jednomu
- tolik mě miluje, jiný by to se mnou nevydržel
- beze mě by skončil, nemohu jej opustit
- jsme na sobě závislí
- pořád je nespokojený/á, ale pořádně nevím proč, pak zas beze mě nemůže být
- a já to vlastně cítím stejně....
Zmatek, chaos, nejistota, narůstající neurčitá nespokojenost až zuřivý vztek, který zdánlivě nemá opodstatnění. Výčitky vůči partnerovi i sobě, nakonec bezradnost, neschopnost akce a rezignace a pocit vnitřní prázdnoty. Dominující uvědomění, že s tímto konkrétním partnerem to nejde a bez něj si už také náš život představovat v tuto chvíli nedovedeme. Smíšené pocity, ambivalence, výčitky, tajné programy (nevěra, alkohol, sladké, utrácení peněz)... to vše patří mezi projevy života v závislostním vztahu.