V dramatickém trojúhelníku

• Připadám si, že se pořád jen přizpůsobuji, abych ho/ji neztratil/a
• štve mě a přitom partnera potřebuji
• jak dám najevo spokojenost, hned mi to zkazí
• v našem vztahu nám nikdy není dobře oběma, dobře může být jen jednomu
• tolik mě miluje, jiný by to se mnou nevydržel
• beze mě by skončil, nemohu jej opustit
• jsme na sobě závislí
• pořád je nespokojený/á, ale pořádně nevím proč, pak zas beze mě nemůže být
• a já to vlastně cítím stejně…

Zmatek, chaos, nejistota, narůstající neurčitá nespokojenost až zuřivý vztek, který zdánlivě nemá opodstatnění. Výčitky vůči partnerovi i sobě, nakonec bezradnost, neschopnost akce a rezignace a pocit vnitřní prázdnoty. Dominující uvědomění, že s tímto konkrétním partnerem to nejde a bez něj si už také náš život představovat v tuto chvíli nedovedeme. Smíšené pocity, ambivalence, výčitky, tajné programy (nevěra, alkohol, sladké, utrácení peněz)… to vše patří mezi projevy života v závislostním vztahu.

Na závislostním vztahu je matoucí pohyb dvou osob ve třech rolích či pozicích. V pozicích Oběť, Tyran (někdy Perzekutor) a Spasitel.

• Základní teze komunikační analýzy závislostí položila transakční analýza a její zakladatel Eric Berne. Jeho koncept rozpracovali v 60. letech 20. století následovníci, kteří pracovali s koncepty chování a komunikace u pacientů závislých na návykových látkách.
• Stephen Karpman pak použil teze z práce se závislými pacienty na koncept závislých vztahů, kde návyková látka není dominantní problém.

Nicméně v závislostních vztazích v praxi často potkávám také problém zneužívání alkoholu, stimulancií nebo marihuany a také poruchy příjmu potravy, častěji ve formě bulimie.

Oběť, Tyran a Spasitel

Pozice Oběti, Tyrana i Spasitele mají své typické projevy, prožitky i pocity, což je někdy matoucí pro lidi, kteří se do těchto pozic dostanou. Pak v terapii slyším výroky typu tohle nejsem já, jsem tohle taky já? nebo měním se v někoho, kým být nechci, případně co se to s námi stalo/děje?

Oběť: Ach, já ubohá…

Pro Oběť jsou typické prožitky bezmoci, bezradnosti, pocity nespravedlnosti, nedostatku sebepodpory a potlačené či nevyjádřené zlosti. Oběť má pocit, že nemůže využít svoji energii k aktivní změně. Je to zdánlivě „křehká bytost“, lítostivá, nešťastná a pasivní (uděláme to, jak chceš ty, mně je to jedno, já se přizpůsobím).

Také ale dráždí, rozčiluje a vyvolává v druhých hněv. Vedlejším přínosem role oběti může být přitáhnutí pozornosti, soucitu, lítosti, péče a podpory, zbavení se odpovědnosti, vyvolání dojmu beztrestnosti a nevinnosti. I přes dojem bezmoci má však oběť ve své pasivitě velkou moc. Dokáže vyvolávat pocity viny za to, že jí se daří špatně. A vyčítá.

Tyran: Tady rozhoduju já

Zato Tyran, ten prožívá zodpovědnost, prožitky potřeby ovládat, vychovávat, přimět k akci, výkonu, kvalitě, mít pravdu, moc a kontrolu. Bývá vyžadující, kontrolující a hodnotící, často tvrdým způsobem. Sám se také cítí uštvaný a bezmocný (ať dělám, co dělám, stejně to tady nefunguje podle mých představ, „správně“).

Může být přísný, povýšený až arogantní, despotický, autoritářský, budí strach. Může být krutý, bezcitný. V druhých vyvolává také zášť, odpor, zlost, touhu po odvetě. Vedlejším přínosem může být možnost vybití frustrace a iluze moci.

Spasitel: Co byste si beze mě počali

V pozici Spasitele to také není snadné. Dominantní jsou prožitky potřeby pomáhat někomu, kdo to potřebuje (především tomu, kdo je v roli oběti), harmonizovat, dát do pořádku, poradit. Je laskavý, altruistický, hodně pracuje, skoro se nezastaví. Může však vyvolávat v druhých také pocity viny, nutnost vděku a tím i závislosti na něm.

Může dusit, poskytovat neúčinnou pomoc: ve skutečnosti nepodporuje k samostatnosti, ale svou neustálou asistencí vyvolává pasivitu. Vedlejším přínosem může být pocit vlastní důležitosti, potřebnosti a ušlechtilosti. Řešením problémů ostatních může přehlížet své vlastní problémy.

Z jedné role do druhé

Matoucí je pohyb v rolích a základním znakem je to, že nikdy v páru nejsou oba dva v téže pozici, vždy jsou komplementární.

Například pro mladou ženu kolem 30 let, po druhém rozchodu s dlouhodobým partnerem, s tlukoucími biologickými hodinami (Oběť doby) je partner, ač nepříliš komunikující a nedávající emoce najevo, nicméně spolehlivý a stabilní ve svých postojích, hotovým požehnáním, Spasitelem.

To, že nemá kamarády ani koníčky, je v zájmu založení rodiny velkoryse přehlédnuto: potřebuje mě, vedle mě rozkvete (Spasitelka). V průběhu mateřské dovolené je žena finačně existenčně i komunikačně na partnerovi závislá, nedostatky původně velkoryse přehlédnuté nyní vadí, objevují se výčitky (Oběť), na které partner obvykle reaguje podrážděním (každý partner i partnerka) a stává se Tyranem, alespoň v očích oběti.

Unavený Tyran už nemůže, skládá zbraně a se slzami v očích se stává Obětí a prosí o klid na práci. Role se překmitnou a  z Oběti se stává Tyranka, která si diktuje podmínky, a poté Spasitelka, která o unaveného dříve Tyrana pečuje…

Mezi základní znaky závislostního vztahu tedy patří:

1. Vzájemná závislost rolí: zmíněné role nejsou oddělené, neexistují samy o sobě, ale jsou ve vzájemné interakci a závislosti. Potřebují se navzájem, aby mohly existovat. V pozadí jejich neuvědomovaného chování je motivace k udržení těchto vazeb a rolí.
2. Vztahová manipulace: partneři své potřeby nevyjadřují přímo, ale skrytě, s postranním úmyslem. Neberou za ně odpovědnost, ale přesouvají ji na druhého.
3. Emoční rivalita a potřeba moci: jde o to, kdo bude mít navrch, o emoční uspokojení na úkor druhého a pocit moci nad druhým.
4. Ambivalence: účastníci rolí prožívají ambivalentní pocity – nemohou žít ani spolu, ani bez sebe, zažívají frustraci i uspokojení, moc i bezmoc.
5. Výčitková  a hodnotící, kontrolující, vyžadující komunikace

Pokračování: Jak se léčí závislý vztah