Nejlepší články k poslechu: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Cesta k osobnímu středu

Myšlenky a emoce do nás pronikají jako viry do těla. Najděme tedy své duševní vitamíny a antiviry.

Ze seriálu: Jak si zjednodušit život?

Aleš Borecký

Aleš Borecký

8. 1. 2013

„Odpověď na otázku zjednodušení života by asi neměla být moc složitá, aby byla uvěřitelná,“ odpovídá na naši redakční výzvu psychoterapeut Aleš Borecký. „Exupéry říkal, že dokonalá knížka je taková, ze které už nejde odejmout ani slovo. Délka tohoto článku mě spíš usvědčuje, že jsem v otázce zjednodušování stále na začátku a jako ostatní hledám.“

Je-li něco příliš složité nebo je-li něčeho moc, možná sami přispíváme k tomu, aby to tak bylo. Když jsem chodil na terapeutický výcvik opakovaně s několika taškami a tenisovými věcmi, protože jsem po výcviku odjížděl trénovat, řekl mi náš supervizor, který mě s taškami viděl a slyšel mé stesky, jak toho mám hodně: „Když si vezmeš velkou tašku, budeš toho mít vždycky hodně.“ Bylo by možné vzít tuto radu jako metaforu?

Osobní inventura

Chci-li mít jednodušší život, zřejmě je třeba mít na něco menší tašku – dát něčemu méně prostoru. Čím vším máme naplněn náš život, vnější i vnitřní realitu? Jaké by to bylo, kdybychom si sedli jako diváci a nechali jednotlivé aspekty našeho života (lidi, věci, činnosti, přesvědčení, myšlenky, postoje, pocity, představy) vyskákat z tašek, vystoupit na jeviště a zahrát nám nějaké drama?

Co bychom viděli? Jaké změny bychom na základě takové podívané chtěli udělat? Kdybychom pak udělali z toho všeho vlastní superstar soutěž, jak bychom vyřazovali, aby zbylo to nejlepší či nejpodstatnější? S čím se rozloučit nebo co omezit? Je však třeba se ptát duše a nejen rozumu, jinak si zahrajeme hru na předsevzetí a jejich následná neplnění.

Sami můžeme určit objem času a prostor, který chci či můžu dané věci věnovat, a můžeme být tím, kdo dá věcem tvar, rozměr či význam.

Je známé, že věci se uspořádají tak, jaký prostor jim vymezíme. Máme-li méně času, uděláme často práci efektivněji. Používání selského rozumu typu učebnice má 200 stran, za hodinu přečtu 10 stran, potřebuji na přečtení 20 hodin nemusí přinést žádoucí výsledek. Toho dosáhneme jednodušeji využíváním určitých emočně příznivých momentů, kdy jsme na danou věc lépe naladěni a práce jde snáz a rychleji.

Sami můžeme určit objem času a prostor, který chci či můžu dané věci věnovat, a můžeme být tím, kdo dá věcem tvar, rozměr či význam. Mám zkušenost z nedávné doby, kdy si má klientka určila půl roku dopředu, kdy skončí s terapií. Proces terapie se zintenzivnil, čas začal být vzácný, věci se hýbaly rychleji a snad většina klíčových témat se nějak zpřítomnila a proměnila přesně v daném rámci – jako by duše věděla, jak a kdy co načasovat. Zkusme tedy být tvůrci svého života, může to být jedna z cest ke zjednodušení.

Duševní a spirituální lákadla mohou ústit v kocovinu z psychologie či spirituality, pokud je konzumujeme z důvodů, které duši neslouží, či v dávkách nepřinášejících inspiraci.

Další cestou může být osvobozování od všeho, co není naše, od představ a očekávání druhých nebo společenství či společnosti, ve které žijeme. Nedávno jsem slyšel pěkné rozlišovací kritérium od Anselma Grüna: Naplňujeme-li své sny, získáváme energii, naše cesta se jakoby rozšiřuje a zjednodušuje. Naplňujeme-li očekávání druhých, jsme víc a víc vyčerpaní, oddělení od sebe a naše cesta se zužuje a zúzkostňuje.

Duši prospívá střídmost

Hledání čeho méně se nemusí týkat jen vnějších věcí, střídmosti či věrnosti sobě. Mohlo by se promítnout i do představ souvisejících s duší, které mohou mít pro někoho takovou hodnotu, že se ani nezamýšlí, jestli se také nemají nějak změnit či zrevidovat. Duševní a spirituální lákadla mohou ústit v kocovinu z psychologie či spirituality, pokud je konzumujeme z důvodů, které duši neslouží, či v dávkách nepřinášejících inspiraci.

26. – 30. září 2018

Řídím svůj život (seminář)

Psychologie.cz

Poznáme, co je psychologický fast food a co dává výživu? Duši lze zaplácat podobně, jako když kočička s pejskem pekli dort – i v duševní oblasti je možné být sváděn ke složitosti, konzumu a participaci na systému více (zkušeností, zážitků apod.).

Osobnostní rozvoj však podle mě není primárně cestou více a stavbou stále vyšší stavby složené z cihel sesbíraných zážitků, ale spíš cestou proměny, umenšení (ega) a cestou do hloubky, ke středu, a tudíž jakousi magnetizací, kdy střed-magnet k sobě přitáhne jednotlivé aspekty našeho života a uspořádá je do kompaktnějšího celku. Možná se v průběhu cesty zmenšujeme, ale stáváme se více ryzí a „hutnější“ – není v nás už tolik vaty, překrývání, vyhýbání, hraní her, jsme celistvější a lépe držíme pohromadě.

Kdybychom byli více opravdoví a troufli si být „menší“, možná bychom mohli snáz nalézt klíče k jednoduchosti a průzračnosti vlastního života.

Budeme-li více sami sebou, více v kontaktu se svým středem, se svou jiskrou, možná vyhodíme ze svého světa některé postoje, návyky, představy a zmenšíme se. Mám dobrou zkušenost s mantrou co není moje, ať odejde – ne vše, co zažívám v sobě, resp. skrz sebe, totiž patří mně. Jsou myšlenky, očekávání i emoce, které v psychickém prostoru (poli) mohou proniknout do self jednotlivce stejně jako viry do těla. Najděme tedy své duševní vitamíny a antiviry.

To základní je podstatné

Další cestou může být čerpání inspirace z jednouchých věcí a principů, jakým je třeba dýchání. Je to základní rytmus života, něco, co za normálních podmínek funguje samo. Začít dobře dýchat je důležité jak doslova, tak na symbolické rovině. Jsou v rovnováze naše nádechy a výdechy, naše přijímání a dávání či pouštění, naše aktivita a pasivita?

Některé složitosti v životě mohou souviset se strachem a malou důvěrou v to, že principy života (dýchání) fungují jednoduše a samy, neklademe-li překážky. Nalezení opory ve svém těle a mysli může dát impulsy k tomu, jak svůj život zjednodušit.

Pro zjednodušení věcí v životě bych doporučoval rozvíjet princip, který by se dal nazvat jako archetyp mnicha. (Čtenářky mi snad odpustí genderově zavádějící název, podstata fenoménu není samozřejmě vázána na pohlaví.) Archetyp mnicha je pro mě určitý komplex představ, obrazů, způsobu vidění věcí, který může promlouvat do mých konkrétních situací, připomínat jiný rozměr života, vést k tichu, odstupu, uctívání prázdna a prostoru, hledání moudrosti, kontaktu s něčím nepomíjivým a věčným (krásou, láskou či co kdo vyznává).

Využívejte celý web.

Předplatné

Vnitřní obraz mnicha magnetizuje různé aspekty života do jednoho celku, připomíná význam zaměření na jedno, ale i na širší obraz o životě, na perspektivu, která má nadhled a tudíž může přispět k jednoduchosti.

Možná je to s tou jednoduchostí složité. Kdybychom však byli více opravdoví a troufli si být „menší“, možná bychom mohli snáz nalézt klíče k jednoduchosti a průzračnosti vlastního života.

Jaké klíče používáte Vy? Pokud se o ně podělíte, rád si s nimi také zkusím zjednodušit život.

Diskuse 0
Jak si zjednodušit život?
Seriál

Odborníci Psychologie.cz radí, jak si usnadnit a zlepšit život.

Více autorů

  • Štěstí