Není nic nového, že uživatelsky nejoblíbenější jsou mezi námi lidmi entity, které mají schopnost rychle nás přenášet od nelibosti k libosti, od bolesti k potěšení. Facebook, obdobné sociální sítě a média jsou nové nástroje, které s touto znalostí naší povahy pracují a – stejně jako jiné úspěšné spotřebitelské společnosti – přicházejí s lákavou nabídkou uspokojení našich nejzákladnějších potřeb a nejmocnějších emocí. Sociální síť je nám téměř vždy k dispozici a stává se pro mnohé z nás první volbou rychlé změny nálad a úlevy od nejrůznějších stavů. Když se sociální sítě a naše potřeby potkají poprvé, jsme okouzleni a vypadá to téměř na dokonalé spojení. Jako bychom našli vhodnou platformu a partnery na ten druh „tance“, od něhož si slibujeme, že nám pomůže realizovat naplnění naší touhy: cítit se kdykoli a odkudkoli ve spojení s druhými, žádoucí a živí. Zatímco tyto naše nejvnitřnější touhy jsou zdravé a realistické, naše očekávání, jak se toho dá prostřednictvím sociálních sítí dosáhnout, mnohdy realistická a zdravá nejsou.