Co vlastně celý den děláš?

Kamarád se mi nadšeně svěřoval, že až bude mít dítě, chtěl by jít na mateřskou, že se na to těší – je to přece ideální kombinace, protože u toho může v pohodě pracovat home-office. Nerozporovala jsem mu to, ale můj výraz asi nemluvil příliš souhlasně, protože jeho úsměv vzápětí vystřídal nedůvěřivý pohled a podezřívavá otázka: „A co jako vlastně celý den děláš kromě hlídání dítěte?“

Kdo tuhle otázku zažil, zažil možná taky koktejl reakcí a pocitů, které taková neškodná otázka může spustit – od bezradného pokrčení rameny přes pohrdání tazatelem, škodolibé odkašlání a myšlenku však sama poznáš, krávo / poznáš sám, debile po totální, těžce potlačovanou agresi, která nemá daleko k fyzickému útoku.

Kdo tuhle otázku zažil, zná taky dlouhý seznam sarkastických odpovědí, které se na ni nabízí:

• Nic. Sedím na terase, piju latté a celý den rozněžněle koukám na spící dítě.
• Chodím celý dny po procházkách s kočárem a tlachám u oběda v restauraci s kámoškama, co jsou taky na mateřské a nemají co dělat, kromě „hlídání“ dítěte.
• Dlouho spím, pak si dám relax ve vaně, nalakuju si nehty, sjedu Instagram a pak projíždím e-shopy s oblečením a utrácím manželovy těžce vydřený prachy.
• Rozdám úkoly chůvě, kuchařce a uklízečce, otevřu šáňo a jdu si lehnout k Netflixu.

V podobném duchu bychom mohli pokračovat ještě dlouho dál. Vraťme se k podstatě.

Otázka Co vlastně celý den děláš? svědčí o jedné věci – o tom, že postrádáme představu, co se děje v životě s dětmi, pokud s nimi nejsme v každodenním kontaktu. A tak tuto otázku slyšíte od svých bezdětných přátel nebo kolegů v práci, kteří se diví, že chodíte permanentně pozdě. Od svých partnerů, kteří jsou celý den v práci a neúčastní se každodenního maratonu, a tak se diví, kde se bere vaše únava. Překvapivě ale tuto otázku taky slýcháte od vlastních rodičů, kteří by přece měli vědět, co celý den děláte, ale asi už to zapomněli.