Klíč k našim mindrákům

"Brát si věci osobně znamená, že sdělení, které se mnou nemá nic společného, k sobě nějak vztáhnu. Vysvětlím si ho tak, že v sobě pro mne nese nějakou informaci, upozornění, hrozbu či odkaz na mou nedokonalost. A tím, že ho vztáhnu k sobě, získá toto původně neutrální sdělení emoční naléhavost.

V běžném životě brát si věci osobně většinou znamená chápat je ve směru k sobě negativně, a tím v souvislosti s tímto sdělením zažívat negativní emoce. Nejčastější jsou myslím dva modely:

• Nějakou negativní věc promítnu do svého života a začnu mít úzkostné myšlenky typu: „Co když se to stane i mně…“
• Podnět zvenčí aktivuje můj skrytý strach či pocit méněcennosti, které se za normálních okolností snažím skrývat. Původně neutrální podnět pak působí jako klíč, který odemyká zámek od třinácté komnaty v mém nitru.

Nebrat si věci osobně pak znamená, že si dokážu položit otázku typu:

• Je skutečně pravda, že se mě to bezprostředně týká?
• Není možný také nějaký jiný výklad?
• Nese to, co se stalo, doopravdy nějakou zprávu o mně?

Ač máme tendenci namlouvat si, že vnímáme objektivní realitu, ve skutečnosti ji nejprve subjektivně „přefiltrujeme“. A to, zda věci vnímáme či nevnímáme osobně, záleží na našem subjektivním filtru.

Už jste někdy takový „filtr“ ve svém vnímání a ve své komunikaci odhalili? Změnilo to něco?