Klíč k našim mindrákům

Požádali jsme naše odborníky o krátká zamyšlení na téma „jak si nebrat věci osobně“. Dnes odpovídá psychoterapeut Pavel Král:

"Brát si věci osobně znamená, že sdělení, které se mnou nemá nic společného, k sobě nějak vztáhnu. Vysvětlím si ho tak, že v sobě pro mne nese nějakou informaci, upozornění, hrozbu či odkaz na mou nedokonalost. A tím, že ho vztáhnu k sobě, získá toto původně neutrální sdělení emoční naléhavost.

V běžném životě brát si věci osobně většinou znamená chápat je ve směru k sobě negativně, a tím v souvislosti s tímto sdělením zažívat negativní emoce. Nejčastější jsou myslím dva modely:

• Nějakou negativní věc promítnu do svého života a začnu mít úzkostné myšlenky typu: „Co když se to stane i mně…“
• Podnět zvenčí aktivuje můj skrytý strach či pocit méněcennosti, které se za normálních okolností snažím skrývat. Původně neutrální podnět pak působí jako klíč, který odemyká zámek od třinácté komnaty v mém nitru.

Mohlo by vás zajímat

Trable perfektních

Komplex méněcennosti se často projevuje potřebou dokazovat si svou dokonalost.

Přečíst článek

Nebrat si věci osobně pak znamená, že si dokážu položit otázku typu:

• Je skutečně pravda, že se mě to bezprostředně týká?
• Není možný také nějaký jiný výklad?
• Nese to, co se stalo, doopravdy nějakou zprávu o mně?

Ač máme tendenci namlouvat si, že vnímáme objektivní realitu, ve skutečnosti ji nejprve subjektivně „přefiltrujeme“. A to, zda věci vnímáme či nevnímáme osobně, záleží na našem subjektivním filtru.

Už jste někdy takový „filtr“ ve svém vnímání a ve své komunikaci odhalili? Změnilo to něco?