Nejtěžší je unést vlastní hlavu

„Do filmu jsem vstupoval s tím, že budu mít plnou kontrolu nad tím, co v něm bude. Postupně jsem vlivem deprese a léků ztratil kontrolu nad vším a z filmu se stal záznam zápasu o přežití a pomalého hledání životní rovnováhy,“ říká Kamil Fila, protagonista dokumentu Síla. Film natočil Martin Mareček, držitel Českého lva za režii předchozího filmu Dálava. Jako úvod a pozvánku k poslechu podcastu Petra Boušky připojujeme výstižné zamyšlení jednoho z prvních diváků filmu – antropologa Lukáše Senfta, s jeho laskavým svolením:

„Sílu jsem viděl v rámci online jihlavského festivalu dokonce dvakrát. Musel jsem na film myslet kontinuálně skoro týden. Scény a téma filmu se do mě zažraly. Říkal jsem si, že by se film klidně mohl jmenovat nikoli Síla, ale Křehkost. To vyjednávání mezi maskulinitou (nejenom tělesnou) a citlivostí, mezi explozivní reakcí a zranitelností, která nechává člověka propadat hluboko do sebe – to pro mě bylo natolik osobní drama, že ten film je pro mě do určité míry terapeutický. Nikoli ve smyslu instantně řešící problém, ale spíš vysílající na mentální, duševní pouť. A ten konec vytváří tak intenzivní a nesentimentální (naději na) katarzi, že to se mnou opravdu pohnulo jako máloco. Navíc je to naprosto civilní kontrapunkt k hrdinským finále velkofilmů – ta cesta každodenních hrdinů a hrdinek, co se učí využívat sílu a křehkost, selhávají a navzájem se zvedají, je jedno z nejhezčích zakončení filmu, co jsem za dlouhou dobu viděl. Děkuji za tento citlivý film, který ukazuje, že citlivost není slabost, ale náročně kultivovaná ctnost.“ Lukáš Senft

Trailer filmu Síla: