11. 3. 2016
Jedním z nejdůležitějších výdobytků psychoanalýzy je důraz, se kterým opakovaně a v různých podobách upozorňuje na vliv raného dětství pro další psychický vývoj člověka. Přesto pro mne však zůstává otázkou, zda je psychoanalytický způsob mluvy o tomto vlivu přijatelný. Často se totiž na základě jejího výkladu zdá, že jsme otroky svých raných zážitků, které v průběhu celého života nevědomě opakujeme. Ale jde takto vliv dětství na náš další život skutečně chápat?
Asi nepřekvapí, že to byl zakladatel psychoanalýzy, kdo položil důraz na psychologický význam dětských zkušeností. Poněkud překvapivé ovšem je, že patriarchálně založený Sigmund Freud viděl jakožto hlavní (a po nějakou dobu i jedinou, ústřední) postavu dětského vývoje matku. Právě matka umožňuje dítěti uspokojovat jeho základní potřeby spojené s přijímáním potravy a – v širší souvislosti, kterou postřehla Melanie Kleinová – s péčí a láskou, která je tímto dáváním matkou vyjadřována.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné